Defenestrace

Čili středoevropský národní zvyk, který v zemích, kde se žije v zemljankách, zcela postrádá smysl. Tento můj oblíbený cimrmanovský vtip už většinou nelze použít, jelikož převážná část mládeže netuší, co je zemljanka. Přesto mě to třicátého července většinou nutí psát o defenestraci, asi nějaká obseseJ. Kdysi jsem byla i na imitaci vyhazování konšelů, kteří ale na rozdíl do těch historických padali hezky do předpřipraveného sena. Netroufám si odhadnout, jak by taková defenestrace probíhala v reálu dneška, ale na seno bych asi moc nesázela. Dnes už se ale politici vyhazují buď obrazně, nebo reálně a to je pak i defenestrace slabý čaj. Nicméně, měla bych asi víc než tuto neblaze proslulou husitskou událost připomenout, že tímto se nám prázdniny lámou do své druhé poloviny.
 Také chci zmínit Zachariášovu kontrolu u lékaře, která proběhla k oboustranné spokojenosti (tedy mé a paní doktorky). Zachariáš své dvě injekce moc pozitivně nevítal, ale protože už nyní zase skotačí a zjevně má i ve svém věku opět radost ze života, tak mu pomohly. Snad tímto máme zase na pár let klid. Já se nyní mohu věnovat svému zubaři. A psaní, které se ke mně letos o prázdninách zase vrátilo, takže s radostí datluji a doufám, že na podzim či o Vánocích knížka vyjde. 
Jak vidno, kolem defenestrace se letos sešlo událostíJ. A to nemluvím o Haničce a dalších životních radostech. Půlka prázdnin přesně tak, jak má být. Nic nového pod sluncemJ. Ovšem když už se obracím ke svým knihám, zajímavé, že během prázdnin má největší prodejnost Třídní knížka do tramvaje…jako bychom se té školy nemohli dočkat.