sobota 20. července 2024

Všechno je jinak

 Návraty na stará místa někdy budí nostalgii, někdy radost, že jsme zpátky, že je něco, co se moc nemění. 

A někdy zase údiv, jak je všechno jinak. 

Občas si u těch cestovatelských změn kladu otázku, zda jde o pokrok, usnadnění, modernizaci nebo naopak, zda je to cesta do pekel....?

   Turistický ruch tak trochu cestou do pekel ale asi je, ty mraky cestujících jsou fakt pekelné. A není třeba jezdit až do Paříže, stačí mrknout na Sněžku. 

Peklo.

Co třeba vnímám jinak?

Turistické cestování letadlem kupříkladu už dávno není to, co bývalo, o nějaké kultuře 

a pohodlí se většinou nedá mluvit. Často jde o narvaný prostředek, který se nijak netají, že čím víc lidí tam namačká a přepraví, tím víc vydělá. Taková neviditelná ruka trhu:-).

  V tom kontextu letošní cesta s Air France byla velmi milým překvapením. Vše na čas, bez návalu, letadlo přiměřeně veliké s normálním prostorem na nohy, personál vlídný. Takže to ještě existuje, ale jen někde...

Co mě tedy zaskočilo, bylo samoodbavování se na letišti de Gaulle.  Sama si odbavím kufry, vytisknu palubní vstupenku.... 

To mě tedy nepřišlo jako pokrok. Mám k tomu stejný vztah jako k samoobslužným pokladnám, nesnáším to. Pokladnám se vyhýbám, tady jsem se odbavit musela, vyřešit to jiným letištěm možné nebylo. 

Tak tedy samoodbavování.

Asi se šetří na zaměstnancích? Nebo klasický atak AI, která tady konkrétně začíná přebírat práci? 

Ale tady už přichází  úvaha, co je pokrok, co stagnace a co začátek nadvlády robotů:)? 

Tak to je tedy opravdu úplně jinak. 

Jinak je to i s telefonem, často tolik zatracovaným a diskutovaným. Ale při pobytu v zahraničí / ale i doma, logicky/ se v podstatě  bez telefonu  neobejdete. Někde to ještě malinko suplují  různé typy karet, ale v podstatě všechno musí být v telefonu. Vstupenky, letenky, qrcody, peníze, karty, jízdenky...

Placení hotovostí nebylo moc vítáno.  Já tedy kartou platím, ale různé typy jiných karet, kupříkladu do metra, jsem neměla.  A jízda na lístky v papírové podobě - kupříkladu v právě metru- byla docela raritou. 

Ještě to jde, na ty papírové, ale asi to nebude trvat dlouho.

Vstupenky v klasické podobě také moc nejsou. Bez různých QRcodů se takřka neobejdete. Všechno naskenované, v aplikacích, v mailu...

Vstupy téměř všude stejné jako na letišti. Fronty, bezpečností rámy, kontrola. Tolikrát mi nějaký cizí člověk nahlédl do osobního prostoru v kabelce, že jsem to přestala počítat....

To tedy vnímám bez pardonu jako krok zpět. Nechci tady spekulovat nad tím, komu a čemu za to vděčíme, ale je to strašné. Nesvobodné. Cesta do pekel. 

Ostatně, svobodné potulování městem ( a světem) už dávno moc nefunguje. Mohu zatím  takřka všude, to ano a toho si cením. Ale určitě to není svobodný pohyb. Všemožné  kontroly a různá omezení, to je šílené.

 Byla jsem třeba v Paříži i v době, kdy kupříkladu k Eiffelovce se běžně mohlo. Dnes je obehnána skleněnou stěnou, takže ji sice vidíte, ale blíže k ní jen po frontě a kontrole. 

A pak další fronta a kontrola u vstupu na věž a ven....

A tak bych mohla pokračovat. 

Všechno je o hodně jinak. V tomto tedy radikálně. 

Jinak se něco mění k lepšímu, něco  je opravdu lépe, něco tedy vůbec. Co je stejné, jsou černoši prodávající suvenýry, převážně tedy miniaturní věže. Občas je proženou policisté, ale většinou se jich moc nevšímají,  to stejné jako před lety. I s tím, že to na vás prodejci zkouší česky. 

Dám za málo:-) zkoušel jeden z nich. A fakt uměl několik českých frází, to jsem musela ocenit. U Versailles, kde zrovna náhodou začala pršet, rázem nabízeli i deštníky. Prostě obchodníci:-). 

Tak to je stejné, to není jinak.

   Paříž je pořád krásná, to je také pořád stejné. 

Jen si, navzdory tomu, že ráda cestuji, myslím, že turismus v současné podobě je šílený, je to peklo. Pro všechny.

Ostatně, zpráva z Barcelony, kde místní stříkali na turisty vodu s výzvami, ať se seberou 

a jedou domů, mluví za vše.

V Paříži jsme se s tím nesetkali, ale asi je na místě konstatování, že zatím ještě....

Když pod návalem turistů mizí běžný život, nelze to respektovat do nekonečna. 

A třeba na tu Sněžku bych teď vážně jít nechtěla. Všechno je prostě úplně jinak. 













Žádné komentáře:

Okomentovat