V šest večer v Astorii je další moje retro čtení. Socialistický realismus. Ani jsem si nemyslela, že se k tomu vrátím, jen jsem to při vyklízení knihovny chtěla prolistovat. Ale ono mě to zaujalo.
Je to vskutku socialistický realismus, poplatný době. Ale docela čtivý. Dobře napsaný. Zvolila jsem tedy rychločtení, rychle to projít a připomenout si. Vybavovala jsem si ten příběh, že jsem ho už kdysi četla.
Nyní na něj samozřejmě hledím úplně jinak. Navzdory době jsou ty vztahy pořád dost podobné.
Nečekaně jsem to tedy prolítla celé. Je logické, že s postupujícím příběhem budou hlavní hrdinové inklinovat ke straně, ti pozitivní budou funkcionáři a pracující, zatímco ti negativní buď zdrhnou na západ nebo se odsud kajícně vrátí. Takhle se tehdy přemýšlelo, šlo o oficiální narativ. Jinak by asi podobná kniha o poválečném vývoji tenkrát vyjít nemohla.
Přesto mě to zaujalo. Jednak ty reálie, to, jak se tehdy přemýšlelo a prezentovaly dějiny. Ale některé zajímavé věci jsem tam našla. Není to totiž tak ortodoxně prorežimní. Kupříkladu poválečnou atmosféru, události kolem únorového převratu, ale i náhled na padesátá léta, některé další myšlenkové pochody...
Navzdory původu a vydání je to prostě docela zajímavá a čtivá kniha.
Žádné komentáře:
Okomentovat