pátek 14. září 2018

Morbidní obezita


Se stoupajícím věkem paralelně stoupá i váha. Zatímco věk zastavit nejde, váha by snad i šla, jenže asi dost stěží. Člověk tak jen zděšeně sleduje zvyšující se číslo na váze, zvětšující se objem pasu a snižující se účinnost krátkodobých diet. Řešíce věčné dilema, zda se vrhnout opět na dietu (už se mi v tomto věku fakt nechce hladovětJ, či se zbytkem života dokoulet, narazila jsem na inzerát, respektive na slevovou akci. Diagnostika vaší nadváhy se slevou, řekneme vám, jak se vrátit zpět ke štíhlé postavě. V jakémkoliv věku, natrvalo. Nu, vzhledem k tomu, že jojo efekt v poslední době lítá víc nahoru než dolů, myslela jsem si, že tím rozhodně nic nezkazím a za pokus nic nedám. Tedy dám, dvě stovky, ale to snad náš rozpočet unese. Tak tedy den D nastal. Lehká nervozita, co všechno se dozvím a jak budu se svou lehkou nadváhou (tuto definici jsem si sebekriticky připouštěla) profesionálně bojovat. Vydávám se do místa dění. Trochu se bojím toho, že mi otevře mladá vyzáblá profesionálka v kalhotách velikosti 32. To by jistě moje nulové sebevědomí rázně srazilo do mrazivých hloubek. Naštěstí ne, otvírá starší, lehce zakulacená paní. Uf, to dám, že tam člověk starší než já, to bude dobré. Žena mě tedy uvede do jejich studia zdravého stravování. Postaví mě na váhu a tam, drže se nějakých madel, absolvuji první zákrok. Poté jsem vyzvána oznámit datum svého narození. Když jej odtajním, ona starší paní se pousměje a oznámí mi, že je stejně stará jako já. O týden mladší. Uf, to mám tedy odhad na lidi. Anebo je to tím, že sebe člověk vnímá jinak. Prohlížím si dámu před sebou a konstatuji, že toto je tedy moje vrstevnice. Je mi ovšem jasné, že ona má vnímání stejné, takže si v duchu říká, že tahle stará tlustá bába proti mně je moje vrstevnice! K těmto vnitřním myšlenkovým pochodům se na sebe křečovitě usmíváme, přičemž já svírám v ruce nějakou svítící tyčinku, která má také sloužit k diagnostice mé, jak si stále ještě myslím- lehké nadváze. Počítač to všechno nějak schroustá a pak vyjede několik papírů se zprávou o mém stavu. A v záhlaví se hned vedle data narození a jména skví označení: morbidní obezita!
To mě tedy srazí do kolen. Zjevně se tedy zbytkem života opravdu prokutálím. Starší paní, tedy vlastně moje vrstevnice, mě pak pošle vedle do místnosti a tam již ona mladice velikosti 32, možná 34. Už je mi to ale jedno. Dívenka mi s roztomilým úsměvem provede jakousi anamnézu, krátce zapátrá v mých stravovacích návycích, podiví se faktu, že sportuji a již vytahuje papíry s finančním rozpočtem. Teprve až zaplatím, něco se bude dít. No, myslím, že jsem se dost dozvěděla za svoje dvě stovky. Morbidní obezita, to je tedy šok.  Tak z té deprese ty tisíce za jídelníček, co po mně chtějí, asi radši projím. Když už do pekla, tak na pořádném koni. Ale nejdřív to stejně musím nějak rozdýchat, šla jsem si tam pro lehkou nadváhu a ejhleJ. Nu, jak vidno, život je i v pozdním věku stále plný překvapeníJ

1 komentář:

  1. Jitko,
    nejprve si myslím, že nemáte ani tu lehkou nadváhu, natož morbidní obezitu !
    Za dvě stovky je to opravdu zvláštní :-o
    Pamatuji si, a není to tak dávno, kdy jste se svojí váhou zabojovala a dosáhla jste krásných čísel :-)
    Takže Vy to dáte i tentokrát!
    A nejste v tom sama!
    Co já vím, řeší svojí váhu , dobré 3/4 žen !

    OdpovědětVymazat