sobota 8. září 2018

Malí dospělí


Kdysi dávno byly děti vnímány jako malé dospělé bytosti. Jednalo se s nimi jako s dospělými,oblečení bylo také zmenšeninou toho dospělého, dětství nebylo nikterak zpříjemňováno. Ba bývala období kdy dětství bylo nejnebezpečnější etapou života- vzhledem k úrazům nevyléčitelným či neléčeným nemocem, děti prostě hojně umíraly. Druhá polovina dvacátého století přinesla v pohledu na dětství radikální změnu. Děti už nejsou malí dospělí, dětství jako životní etapa je glorifikováno vedeno jako příprava na dospělost. Děti mají své vlastní specifické oblečení, čas na zábavu, pracovat nesmí (mluvím tedy o našich zeměpisných podmínkách), dětství většinou dokážou úspěšně přežít. Je to prostě jiné přesto jsou to pořád malí dospělí. Jistě, viděno z jiného úhlu pohledu než kdysi  ale stačí chvilka intenzivního pozorování dětského kolektivu ( třeba někde na hřišti či u vody) a je to vidět. Kdo bude šéfem, kdo spíš pohodář, kdo bude svůdce či která dívka si otočí kohokoliv kolem prstu.  Odhadnete budoucího sportovce i lenocha, vidíte cílevědomost, workoholismus či fluktuantaJ. Jistě, jde o náznaky, vycvičené letitým pozorováním, ale je to až výjimky dost přesné. Jedná se o náznaky letmé neuvědomělé, všichni dohromady si ještě užívají své báječné dětství, leč za pár let bude všechno v konturách mnohem jasnějších. A většinou právě na tom pískovišti odhadnutelných. Takže malí dospělí vlastně platí pořád, byť už v úplně jiném kontextu. Je zajímavé (někdy i trochu usměvné) to sledovatJ

Žádné komentáře:

Okomentovat