sobota 23. srpna 2014

Na houby

 Když vyrazím na houby, většinou houby přinesu. Nevidím asi, neumím je hledat, nemám rostě houbařský talent. Dřív jsem proto ani do lesa moc nechodila. S postupujícím věkem se všechno trochu  ( i trochu víceJ) mění, v lese víc než houby hledám klid a relaxaci. Se Zachariášem se lesním toulkám věnujeme poctivě. Jeho les fascinuje z úplně jiných důvodů než mě, vyhledává tam pachy, skáče přes překážky, radostně pobíhá sem a tam, jako by se tady vracel do štěněčích let. Zkoušela jsem ho přemluvit, ať se specializuje na vyčenichání hub, a netrvala jsem ani na pravých hřibech, leč nepochodila jsem....
 Přesto jsme i při svých planých lesních toulkách kupodivu nějaké houby našli. Asi opravdu rostou. Pravda, neneseme se z lesa plné koše, zas takové zázraky se nedějí. Ale denně dávku na polévku či smaženici uděláme. I trochu na usušení zbylo, to aby mělo co provonět i vánoční polévku.  Prostě chodit na houby nás letos baví….
 Pravda, někdy je pozorování lesního života trochu zvláštní. To v okamžicích, kdy sledujete, jak houbaři div nejezdí autem i mezi stromy, pouští si k tomu hlasitou hudbu, což lesní zvěř jistě náležitě ocení.... Někdy je snazší v lese najít „podpapírník“ než houbu, jinde nacházíte rozkopané houby nejedlé. Často narážíme na stopy houbařů v podobě pohozených plastových lahví či plechovek,
 o pytlích s odpadem podél cest ani nemluvě. ..To je ta odvrácená tvář středočeského lesa a houbařské sezóny.

Ale my hledáme ta pozitiva, takže les je pro nás oázou ticha a pohody. Jen musíme zacházet dál a dál…
Doufám, že tam nenarazíme na vlky…J



Žádné komentáře:

Okomentovat