Respektive rychlovka. Poslední část mého letního přemyslovského putování nás až včera zavedla do Mělníka, kterému
jsem chtěla vyčlenit mnohem větší prostor, nakonec z toho byla jen cesta
na otočku. I tak to stálo za to.
Nevím vlastně, z jakého iracionálního důvodu používám cyklistickou terminologii, když na kole jsem seděla naposledy někdy loni, a to ještě na spinningu, což v zásadě není cyklistika. Závody nejezdím a v podstatě ani nesleduji. Sice si pamatuji na doby, kdy jsme sledovali Závod míru, který se vlnil naším rodným krajem. V socialistické šedi to bylo díky barevnému pelotonu významné zpestření života, všichni jsme se tehdy šli postavit k silnici, aby se kolem nás mihla skupina jezdců a bylo po všem.Po dlouhých týdnech socialistických příprav na velkolepou událost, že zrovna tudy projede Závod míru. Nu, jako dítě jsem v tom tu ideologii neviděla, dnes by to mohlo uškodit mému kádrovému profilu, že jsem mávala na závodníky mířící do MoskvyJ.
Nicméně ani tehdy mě sledování cyklistiky nezaujalo, v současnosti mám ten sport spojený spíš s dopingem a přijde mi až komické, jak se všichni honí do těch strašlivých kopců, pak oslavují vítěze a za několik týdnů odhalí, že i on dopoval. Nějak pak nechápu smysl toho sportu, stejně jako nechápu, proč jsem si tak oblíbila cyklistickou terminologii. Nicméně, do Mělníka to byl opravdu skoro závod na čas, takže moc zážitků není. Spíš ta atmosféra, věnné město přemyslovských princezen. Pochází odtud Ludmila, z kmene Pšovanů, což moje studenty vždy spolehlivě pobaví. Pšovka:-)
Eliška Přemyslovna zde prožila plno let a Karel IV. zahájil jeho vinařskou tradici. Navíc se tu stéká Labe s Vltavou, což mi evokuje drsný vtip z FB z letošních povodní
Nevím vlastně, z jakého iracionálního důvodu používám cyklistickou terminologii, když na kole jsem seděla naposledy někdy loni, a to ještě na spinningu, což v zásadě není cyklistika. Závody nejezdím a v podstatě ani nesleduji. Sice si pamatuji na doby, kdy jsme sledovali Závod míru, který se vlnil naším rodným krajem. V socialistické šedi to bylo díky barevnému pelotonu významné zpestření života, všichni jsme se tehdy šli postavit k silnici, aby se kolem nás mihla skupina jezdců a bylo po všem.Po dlouhých týdnech socialistických příprav na velkolepou událost, že zrovna tudy projede Závod míru. Nu, jako dítě jsem v tom tu ideologii neviděla, dnes by to mohlo uškodit mému kádrovému profilu, že jsem mávala na závodníky mířící do MoskvyJ.
Nicméně ani tehdy mě sledování cyklistiky nezaujalo, v současnosti mám ten sport spojený spíš s dopingem a přijde mi až komické, jak se všichni honí do těch strašlivých kopců, pak oslavují vítěze a za několik týdnů odhalí, že i on dopoval. Nějak pak nechápu smysl toho sportu, stejně jako nechápu, proč jsem si tak oblíbila cyklistickou terminologii. Nicméně, do Mělníka to byl opravdu skoro závod na čas, takže moc zážitků není. Spíš ta atmosféra, věnné město přemyslovských princezen. Pochází odtud Ludmila, z kmene Pšovanů, což moje studenty vždy spolehlivě pobaví. Pšovka:-)
Eliška Přemyslovna zde prožila plno let a Karel IV. zahájil jeho vinařskou tradici. Navíc se tu stéká Labe s Vltavou, což mi evokuje drsný vtip z FB z letošních povodní
Ve studeném květnu se sejde Vltava a Labe a říkají: „Je pěkná kosa,
takhle v květnu. Nezatopíme?“
Nu, kapku černý humor, ale ukazuje na kouzlo češtiny a její
zajímavé hrátky se slovy. V Mělníku tentokrát na žádné hrátky čas nebyl, prostě
jen tam, prohlédnout, a zpátky. Samozřejmě k tomu nějaké víno, je čas vinobraní. Zásoby doplněny, jen na ochutnávku čas ve městě nezbyl. Takže je jasné, že se tam musíme vrátit a pěkně
si to vychutnat. Včera se prostě, naprostou náhodou, naplnila další přemyslovská
tour. Ani fotky nemám:-(
Žádné komentáře:
Okomentovat