Příběh takřka mobilní

Už dlouho přemýšlím, co je to tendenci ve společnosti shazovat kantory před dětmi, kteří pak netuší, co si mohou a nemohou dovolit. Pravda, po letech ve školství se proti podobným výpadům stávám imunní, je vždycky jednoduší zhodnotit problémovou situaci tvrzením, že "učitelka je kráva", než nějak smysluplně problém řešit. 

Navíc, jak tím stoupne moje rodičovská popularita, když si notuji spolu se svým dítkem v tom duchu, jak za vše mohou ti děsiví učitelé(reálný fakt je i ten, že slovo děsivá se v podobném rodičovském hodnocení většinou nevyskytuje, jde víc o příslušníky zvířecí a jiné říše). 

I přes dlouhotrvající imunitu se stane, že mě někteří jedinci zas a znovu dokážou překvapit. Naposledy jde o příběh takřka mobilní. Nezabavuji mobilní telefony, přestože jejich zvonění v hodině evidentně porušuje školní řád (překvapivě velmi často přímo do vyučování volají dětem právě rodiče. Asi aby se ujistili, že ta matematika je opravdu tak nudná, jak si doma povídali). Student má podle něho telefon v hodině vypnutý a ukrytý v aktovce. 

Nemá, velmi často. Tiché zvonění samozřejmě můj stárnoucí sluch většinou nezaznamená, stejně jako nenápadné poletování on line po netu. Když ale ano, většinou stačí napomenutí a slib, že příště už ne.  Hlasité vyzvánění ruší výrazně více.

I tady většinou stačí napomenutí. Co také říci na argument, že volá máma a že to prostě musí vzít, bez ohledu na to, že je zrovna čeština? Když  se situace permanentně opakuje a nepomůže napomenutí, mobil přistane u mě na stole, odkud si ho hříšník s náležitým kázáním po hodně odnese. 

 Když ale nastane tento dialog:

“ Dáte mi ho?“ (povšimněte si absence kouzelného slůvka)

Zavrtím hlavou. Než stihnu položit svůj dotaz, pokračuje arogantní mladík ( sedmá třída)

„Dáte mi aspoň simku?“

„A když ne?“

„Si ho nechte, táta mi stejně hned koupí nový...!“  

Práskne dveřmi a je pryč. Od dětí se následně dozvím, že je to 

i součást jeho taktiky, jak na rodičích získat nový modernější telefon, protože co taky dělat jiného, když mu ho ta hrozná „úča“ sebrala.

Nu, snad to tak daleko nedojde, myslím si a čekám, že chlapec se pro zabavený aparát dostaví s příslušnou omluvou.

Nikoli.

Druhý den přijde s novým mobilem.

   Krom toho ve třídě uspořádal přednášku, jak si jeho táta na školu došlápne, protože to byl krutý zásah do jeho práv, sebrat mu ten mobil. Vulgarismy, které onen vychovávající tatínek údajně použil

a jeho synek ve třídě interpretoval, jsem záměrně vynechala.

   A tak si říkám, imunita neimunita, má to vůbec ještě cenu?

Myslím, že zcela jistě nemá cenu zobecňovat, aspoň já mám řadu mnohem pozitivnějších zkušeností i zážitků. Přesto mě tento trend současnosti vždycky trochu zaskočí. To je tedy moderní výchova? Asi ano, pak nemá cenu klást tyto řečnické otázky. Je to prostě tak….