Jarní prázdniny

      Název tohoto velmi příjemného volného týdne mi letos přišel spíš jako protimluv. Se slovem jarní neměl z mého úhlu pohledu vůbec nic společného.  Slovní spojení označující těch vytoužených pět dní volna ve mně vždy vyvolává představu vlahého počasí a pozvolna se probouzejícího jara, nikoli záplavy sněhu, dokonce i v pražských ulicích.

Těší mě, že milovníci lyžování odjedou do hor, tam může být sníh klidně až do května, a v Praze a jejím blízkém okolí se pozvolna probouzí jaro. Ovšem, chyba lávky. Letos jsme zapadli až po uši i tady a nemohu říct, že bych z toho měla radost. Pravda, únor bílý pole sílí, jak praví zemědělci, což mě ale v mé bílé depresi moc neutěší. Zejména, když člověk ví, že díky „moudrým rozhodnutím našich politiků a všemocné EU“ stejně to, co si můžeme vypěstovat, dovážíme, tak pak se může únor bílý klidně jít vycpat.

 Odjela jsem na pár dní za Prahu, jen kousek, a i tak jsem získala pocit imaginárního pobytu na horách. Sníh padal tak vytrvale, že místy připomínal bílý armagedon. Jako pozitivum na něm lze objevit fakt, že nebyla třeba návštěva posilovny, neb odklízet sníh několikrát denně pěkně jednoho protáhne.  V podstatě ani sauny, neb se člověk i pěkně zapotí. Ale zase přijde o žhavé zážitky ze saunyJ.

   Horší to už třeba bylo s pobytem na silnici, neb vedlejší okresky nikdo neuklízel a ani na hlavní to nebylo to pravé ořechové. Tudíž se z běžné cesty dejme tomu za nákupem stávala pěkně adrenalinová záležitost.

 A sněžit nepřestalo ani po návratu do Prahy. Sice bych asi mohla na běžky do Stromovky, ale to mě nějak neláká. Raději bych se ve Stromovce opalovala, což je bohužel dosud hodně vzdálená budoucnost.  

Takže si hezky proházíme místo na parkování, dáme pozor, abychom se nezmrzačili na neuklízených chodnících, a tiše budeme doufat, že neustálé sněžení také jednou skončí.

 Dřív ovšem skončí jarní prázdniny, které letos opravdu jarní nebyly. Co se týká počasí, samozřejmě. A nás, nemilovníků sněhu ve městě. Jiní si zcela jistě užili sněhové nadílky.

   I když, abych nebyla nespravedlivá, když jeden den vysvitlo slunce, tak se mi to také líbilo. Jenže ono svítilo jen půl dne a pak se kraj zase zahalil do depresivního bělavého temna.  Takže mně asi nevadí sníh, ale chybí slunce.

    I když o jarních prázdninách bych stejně radši měla jen slunce bez sněhu.

                      A doufám, že letní dostojí svému jménuJ.