První den po prázdninách je ve škole takové mezičasí, nikomu
se nechce, všichni musí. Někdy jsou tupé děti a akční učitelé, jindy jsou zase
po prázdninách děti plné energie a tupí kantoři.
Po letošních jarních prázdninách to u nás byla taková
remíza, tupě jsme se školou potáceli všichni a sem tam vytryskl závan energie.
Třeba tehdy, když jsem se snažila v sekundě vysvětlit, co je to luneta. S vypětím
všech sil jsem ji vytvořila na tabuli a čekám odpověď. Padaly různé perly, ani
jedna trefa do černého.
„Je to prostě takový půlkruh,“ ukončil naši debatu
rázně chlapec v první lavici.
"Pojmenování zajímavé, leč nesprávné",
odvětila jsem a čekala dále. Vidím ovšem, kterak si dívenka přede mnou cosi pilně
zapisuje. V obrázku lunety, který pečlivě obkreslila podle mě z tabule,
je vyveden název: „lečnesprávné“!
Teď sem zase byla chvíli v koncích já. Nakonec jsme si vysvětlili,
že slovo leč je pro děti tohoto věku už poněkud archaické, tudíž mu nerozumí.
Proto lunetu vesele přejmenovali na lečnesprávné!
Když jsme si ve finále vše vysvětlili, komentovali záměnu svým všeříkajícím: Hustý!
Tedy patvarem zase pro mě.
Pointa není. A pokud ano, tak
úplně z jiného soudku. Náhodně jsem zjistila, že k archaismům patří i
slovo peřina. :-) Ne snad, že by děti peřin neužívaly, ale někteří netuší, proč se peřina jmenuje
peřina. Protože oni mají jenom deku. A že je někde nějaké peří? Respektive bylo peří?
Nu, na mě když padne deka, tak jsem úplně hotová. Ale to je
zase deka v jiném slova významu.:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat