úterý 19. února 2013

Invalida

    Invalidní značka na autě vám usnadňuje parkování. Někdy mám pocit, že je to její hlavní účel, který zcela zastínil původní myšlenku pomoci handicapovaným lidem v jejich už tak dost komplikovaném životě.
 Jak jinak si mám vysvětlit, že třeba v naší krátké ulici po zpoplatněném parkování přibylo tolik invalidů, že takřka nikdo jiný v ulici parkovat nemůže?  Stejně tak mladík, který onehdá v centru svižně vyskakoval z luxusního vozu, na invalidu moc nevypadal. Možná byl ale duševní invalida, což je vada neviditelná a tudíž těžko odhalitelná.
Nechci ale vůbec kritizovat ty, co kartu mají. Spíš se pozastavit nad systémem jejich přidělování. Nerozumím mu. A osud tomu chtěl, že mě zase postavil do paradoxní situace. Protože tatínek již velmi špatně chodil a pohyb na větší vzdálenosti mu dělal viditelné potíže, napadlo nás, že s kartičkou invalidy bychom se dostali blíže nemocnici a tatínek měl tak trochu usnadněný pohyb na pravidelné prohlídky. A to i s tím, že plně  respektujeme nařízení, které praví, že když invalidu nevezete, na místo nárok nemáte. (to jsem právě zmiňovala u příběhu zjevně zdravého mladíka.)
Nu, sepsali jsme žádost, dodali potřebné dokumenty, ovšem žádný úplatek.
A čekali jsme.
Dlouho se nic nedělo.
   Shodou okolností ve dnech, kdy tatínek zemřel, vyjádření přišlo.
 Není prý natolik nemocný, aby měl na invalidní parkování nárok!!!!!.
    Nu, teď už opravdu nemá.
Maminka to přijala apaticky, poplakala si s vědomím, že by mu ještě před pár týdny kartička minimálně usnadnila život.
   Já to přijala rozhořčeně. A chci si se sociální správou chvíli dopisovat. Protože teď už je mu jejich nárok opravdu k ničemu.
 Ale jak moc nemocný musíte být, aby se všemocní úředníci rozhodli usnadnit vám už tak dost těžký život? Anebo je to fakt jen o těch penězích?
   Pravdou je, že úplatek jsme nenabízeli. V naší korupční společnosti asi zásadní chyba.
Ale s tím se rozhodně smiřovat nehodlám a jsem zvědavá na výsledek našeho dopisování se sociální správou.
Ale stejně je něco shnilého ve státě českém…………. Hojit se na starých a bezmocných, zatímco jinde se vyhazují miliony oknem či za to, že dřete jako kůň? Nu, opravdový divoký východ s nulovou sociální empatií.  
Prostě i být invalida se u nás musí umět!

                                            

8 komentářů:

  1. historky tohoto typu jsou velmi rozšířené- a opravdu patří do žánru sci-fi. neuvěřitelnou story popsala na FB Alena Dobrovolná- možná je to veřejné-koukni kdyžtak-mám v přátelích. rozum zůstává stát... dopisovat si s nimi můžeš, ale pochopení a porozumění nečekej. odpověď podle mého vyšumí doztracena-nikdo nepochybil, a ikdyby- nic si na něm nevezmeš. Jen ta hořkostje trvlého rázu. ta nevymizí ani po letech (to je moje vlastní zkušenost)Držím palce, třeba budeš úspěšnější...

    OdpovědětVymazat
  2. Podobnou situaci řešila moje známá. Měli právě takovou kartu, pro svojí maminku, které je víc jak 92 let a už několik let neschopna se sama pohybovat. Invalidní karta se musí pravidelně obnovovat. Jak se divili, když jim vloni zavolali ze sociálky, že obnovení se zamítá. Po pátrání, se dozvěděli, že ošetřující lékař nedal požehnání. Jeho vyjádření bylo, že stav paní X je uspokojující. Známá nevycházela z údivu. Maminku museli pravidelně vozit do okresní nemocnice na vyšetření kyčlí a onkologii, pro léčbu rakoviny. Jak je vidět zázraky se dějí, alespoň u některých obvodních lékařů. Ano, onen nejmenovaný lékař, nedostával krom povinného poplatku za návštěvu v domácnosti = 100,-Kč, nic navíc. Tak pro jeho dlouhodobě nemocné, i v 92 letech je možný zázrak, jako v Lurdech, " vstaň a začni chodit"! Jenže zde se, žádný zázrak nekonal.
    Když sociálka přehodnotila případ a rozhodla legitimaci vydat, známá jim ho tam omlátila o psací stůl. Není divu.

    OdpovědětVymazat
  3. Tohle mě taky štve. Příšerně! Ale na druhou stranu musím říct, že to dopisování s úřady bere tolik energie, že jsem nikdy nic nedotáhla do konce. Tak hodně štěstí!

    OdpovědětVymazat
  4. To musíte být Jitko minimálně muzikálová hopsanda s pověstí VIP. Nemocný.. nad světlo jasné, třeba lidé po chemoterapii, ti nemají šanci.
    Schnilá? spíš zkorumpovaná...a jak

    OdpovědětVymazat
  5. A ještě, moc vám fandím. Nenechte to být !

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za Vaše zajímavé a podnětné reakce. Vidím,že podobný problém se řeší mnohde,jen Ti odpovědní si oblíbili pozici mrtvého brouka. Nebo boha všemohoucího,oni rozhodují. Vím,že boj s úřady je boj s větrnými mlýny,nicméně dopisování dneškem začalo,tak jsme zvědavá na reakci. Děkuji Vám a budu informovat. Hezký večer............

    OdpovědětVymazat
  7. Dlouho jsem přemýšlel nad tím, co jsi?
    Nejčastěji jsi nazýván volem, toto lidové označení, toho co jsi, je natolik běžné, že už je ani nevnímáš, a tvůj mozek, označení vole, eliminuje tak, jako eliminuje běžný okolní hluk.
    Vůl to je ubohý duševní invalida, protože on byl násilně vykleštěný, a tak on už nemá duševní zdraví.
    Co je to vlastně duševní vykleštění, které z tebe učinilo, ubohého duševního invalidu?
    Duševní vykleštění je víra v zázraky, jakmile ses narodil, tak tvoje okolí, tě automaticky naučilo víře v zázraky, máš nějaký problém, musíš silně věřit v zázraky, aby se problém, díky zázrakům odstranil.
    Víra v zázraky z tebe učinila ubohého duševního invalidu, život to je nemoc, na kterou se umírá, pokud nechceš brzo zemřít, musíš být zdravý, a nesmíš věřit na zázraky!
    Ten kdo věří na zázraky je duševně mrtvý, tělo sice žije a pracuje, takové duševně mrtvé tělo, může zde dělat; prezidenta, řiditele, senátora, poslance, soudce, celebritu, bankéře, atd.
    Jediné co duševně mrtvé tělo nemůže zde dělat, to jsou zázraky, ten kdo je duševně zdravý, ten dělá zázraky, a ten kdo je duševně nemocný, ten na zázraky věří, jsou zde tedy dvě skupiny lidí, jedna skupina lidí je duševně vykleštěná, a tak věří na zázraky, a druhá velmi malá skupina lidí, není duševně vykleštěná, a tak na zázraky nevěří, a dělá proto zde zázraky.
    Jak vlastně poznáme, kdo je zde ubohým duševním invalidou, a kdo zde není ubohým duševním invalidou?
    Jaký je strom, takové je i jeho ovoce, jaká je práce, takové je i dílo, jaký je začátek, takový je i konec, atd.
    Jaké je ovoce tvého života, co jsi učinil za zázraky, pro tento zázračný svět?
    Jsi ubohý duševní invalida, protože na tvém stromě, není žádné zázračné ovoce, žiješ jenom proto, abys mohl uspokojit tělesný a duševní hlad, nic jiného, tě vlastně, ani nikdy nezajímá, nažrat se do sytosti, a potom se vysrat, jsi ubohý duševní ubožák, co od narození do smrti, jenom žere a sere, nic jiného vlastně ani neumíš!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nu, zveřejnila jsem to, přesto by mě zajímalo, z jakého důvodu máte potřebu mi (nám) toto sdělovat?

      Vymazat