Terapie

Terapie svého času okouzlovala diváky na HBO. Všichni o ní mluvili jako o něčem bombastickém ba až převratném, tudíž jsem docela zajásala, když ke mně doputovala na DVD. Podotýkám, že originálních, neb nejsem příznivcem vypalování ani pokoutního stahování.  Mám ráda hezky originální CD nebo DVD, pěkně srovnané, přehledné, s možností se k nim kdykoliv vrátit. Nu, a k terapii se asi budu vracet, byť tak famózně mě do kolen nedostala. Možná paradoxně naopak, po zhlédnutí bych asi psychoterapeuta nenavštívila. Proč? Protože v průběhu přibývajících příběhů mě paradoxně začala postava ztvárněná Karlem Rodenem pěkně dráždit. To nikterak nesouvisí se skvělým Rodenovým výkonem, hraje výborně. Jde mi o tu postavu, která si neumí poradit sama se sebou (což mi tak nevadí) jako se snadno nechá rozhodit svými pacienty. A to tak snadno, že to bylo viditelné hned v prvních dílech. Že mi to vadí, jsem ale zjistila až poněkud později.  Z počátku jsem se musela sama vyrovnat s nesympatiemi k některým rolím. Těžko jsem dokázala uvěřit postavě vojáka ztvárněné Lukášem Hejlíkem, vytáčela mě frocovitá pubescentka (ale to je tím, že její představitelka mi nesedí), trochu hůře jsem vstřebávala i slovenskou nymfomanku na počátku. Ale zvykla jsem si, příběhy mě zaujaly, forma rozhovorů též a jsem docela zvědavá, jak se to všechno rozuzlí. Jen pořád nevím, jak takový psychoterapeut, který je zde zobrazen, může někomu pomoci. Spíš nemůže, myslím si tedy já. Ale to je otázka názoru. Terapie mě tedy nenadchla, ale zaujala, to ano. Baví mě a těším se na další díly.