neděle 26. srpna 2012

Byly jsme tam taky

Útlá knížečka Byly jsme tam taky mě doslova šokovala. Ne snad, že bych nevěděla, čeho byli soudruzi v minulém režimu schopni. Spíš proto, že nechápu, jak to někdo mohl vydržet. Příběh Dagmar Šimkové v knize Byly jsme tam taky je totiž o komunistickém lágru. Kterak byla krásná mladá holka nespravedlivě odsouzená a musela strávit čtrnáct let ve vězení. Spolu s vražedkyněmi, zlodějkami, prostitutkami, ale hlavně drsnými bachaři a bachařkami, kteří sloužili komunistickému systému. Hrůza. Kniha je napsána emotivně, nešetří detaily. A člověk může jen v údivu valit oči, jak to vůbec mohly vydržet? Přemýšlím o sobě, zda bych to dokázala a jsem si jistá, že se zdravým rozumem určitě ne. Kniha si nese na obálce řadu sdělení od lidí, kteří knihu přečetli a zjevně žasli jako já. S mnohými se mohu ztotožnit, jedno ale budu citovat. Povinná ne-literatura. Mužně hrdá, žensky důstojná pravda o nelidskosti zrůdné ideologie, která zasedá v parlamentu, trvá a hrozí. Napsal na obálku Vladimír Merta.  Výstižné. A spolu s dalším citátem, tentokrát od Karla Rodena, mohu napsat jen stručně: Doporučuji! Ovšem typicky nedělní letní čtení to rozhodně není.
                                     

Žádné komentáře:

Okomentovat