Drandím si to nedávno hezky po magistrále a pořád po mě někdo poblikuje. Zavrhla jsem lákavou myšlenku, že bych snad projíždějící řidiče nějak okouzlila a pátrám po technické závadě. Samozřejmě, že moje pesimistická stránka měla pravdu, nešlo o žádné sympatie, ale o nesvítící světla. Prostě auto usoudilo, že se nasvítilo už dost a je čas na trochu tmy. Naštěstí se jednalo o odpolední výlet, v nočních hodinách bych asi byla víc rozladěná. Ale ani toto mi nedodalo. V servisu jsem garážovala už minulý měsíc a ani moje dopravní obslužnost ani peněženka o další návštěvu tohoto zařízení nestála. Leč, nebylo zbytí. Pan opravář mě také moc rád neviděl, nepřivážím k němu totiž žádné lamborgini, ale staré vozítko české výroby, které si v poslední době nějak často staví hlavu a chce odbornou prohlídku. Asi by stálo za to poohlédnout se po novém, ale to chvíli trvá. A navíc v době, kdy nefunguje dopravní registr, by to stejně bylo zbytečné. A tak musíme pomoci stařečkovi. Na celkem nevinný dotaz, zda to nemůže chytnout, když asi shořela elektřina, mi opravář suše sdělí, že klidně. Čímž mě vylekal a už jsem se ani nepokoušela o ilegální přesun na Letnou. Opět tedy garážujeme v servisu a ke slovu přišla stará dobrá socka. Což je samozřejmě zdroj zážitků, které tady budu postupně ventilovat. Osvětlení mého vozu totiž trvá na můj vkus moc dlouho, ale co nadělám. Luxusní vozy zjevně mají v opravně přednost. Ono je to s těmi autoopraváři takové obtížné, poctivého abys pohledal. Jakmile tomu jeden nerozumí, tak jsou schopni tvrdit, že něco opravili a přitom skutek utek. Už se mi (a nejen mě) podobná česká vychytávka několikrát přihodila. Skoro si myslím, že ta rozbitá světla jsou podobný případ. Ale nechci být pesimista za každou cenu a tak čekám a jezdím tramvají. A je to horor. Už aby dopravní bůh zahlásil: a budiž světlo. A byloJ
Žádné komentáře:
Okomentovat