Je pracovní název mojí nové knihy. Vlastně už zase neníJ. Vymyslet název pro knihu je vždycky to nejdůležitější a také je to po každé dost náročné. Nyní jsem byla sama na sebe pyšná, jaký se mi povedlo vymyslet název. Těšila jsem se do okamžiku, kdy jsem se doslechla o světovém bestselleru, Bůh chodí po světě vždycky inkognito! No to snad není možné, nemám já pech, napadlo mě samozřejmě okamžitě. No mám, ale to teď nebudu řešit, to je asi můj životní program. Nicméně, pro knihu s názvem skoro obšlehnutým ode mě (to je sarkasmus, prosímJ) jsem se vydala. Už to, že jde o francouzskou knihu, mě rázem obměkčilo, vše francouzské je mému srdci milé. Autor je sympatický lékař Laurent Gounelle a kniha je příběh o tom, kterak zlomit naučené stereotypy. Něco pro mě jako dělané. Samozřejmě jsem ji zakoupila a byl to příběh, který mě okamžitě pohltil. Ono vědět, jak překonat své zábrany, strach i naučené chování, je vždycky inspirativní. Neříkám, že je to návod, jak rázem změnit nějaké myšlenkové stereotypy či vlastní naučené postoje, to je běh na dlouhou trať. Hlavně pak musí jeden chtít něco změnit, ale tak jako tak kniha vede k zajímavým otázkám a hlavně postřehům. Bůh, který chodí vždycky inkognito, mě minimálně inspiroval k hledání předchozí knihy francouzského lékaře, Muž, který chtěl být šťastný. Jsem na ni zvědavá. A zároveň začínám vymýšlet nový název pro svou knihu, když už bůh není inkognitoJ. I to je běh na dlouhou trať....... 
Žádné komentáře:
Okomentovat