Do kina

 V létě nejlépe do letního. Už dávno to sice není takový fenomén jako kdysi, ale existují. Zase. 

Myslím totiž, že bývaly i doby, kdy úplně vymizela. 

V poslední době se zase sem tam vrací. 

Na sedmičce jich bývalo několik, přičemž nejzajímavější mi vždycky přišlo to na střeše Veletržního paláce. Dobré bylo i retrokino v Anežském klášteře, což už sice není Praha 7, ale je to coby kamenem dohodil:-)

Promítalo se i u Stalina nebo v Holešovické tržnici. Vlastně ani nevím, zda se letos bude promítat opět, nějak to automaticky předpokládám. Hlavně i proto, že s létem mi to letní kino vždycky tak nějak naskočí. Paradoxně sama víc chodím na letní divadelní scény, ale jeden dva filmy za léto, třeba na střeše Veletržního paláce, to vždycky stojí za to. Uvidíme, co letošní léto přinese. 

Karlovy Vary v plném proudu nabízejí plno zajímavých filmů. Baví mě ty revitalizace, třeba Stíny horkého léta. 

Něco určitě pronikne i na letní filmová plátna. 

A i kdyby nic festivalového nedorazilo, v letním kině je hlavní ta atmosféra. Pohoda a letní nicnedělání. 

Ostatně, nad jejich (ne) existencí jsem dumala již před jedenácti lety!

Letí to tedy.

Tak hurá do letňáku, trochu zastavit nebo alespoň zpomalit čas. Festina lente k létu prostě patří..

Mimochodem, chodíte? 

Polský hrdina

 Naplánovala jsem si léto plné zážitků. Netušila jsem ovšem, že některé zážitky budou takříkajíc nežádoucí. A hned pěkně od začátku. 

Drandíme si to první den prázdnin na výlet, hezky po dálnici směrem na jih. Vtom na palubní desce cinkne jakási kontrolka. Naštěstí žlutá, ale s vykřičníkem, takže se pozvolna probouzí panika.

 Co teď? 

Nejlépe nějak rychle zmizet z dálnice. 

Nebo alespoň pumpa. Ta naštěstí byla hned po ruce, takže zajedu, abych zjistila, co to je za závadu. Hledám na netu, kontrolka mezitím zhasne. Uf, asi nic vážného. 

Zkusím tedy pozvolna vyjet, ale nejde to. Tak rychle zpátky a konečně mě napadne z toho auta vylézt a prohlédnout si ho. 

No, logicky. Kolo na ráfku. Píchla sem. 

No pane jo. To nevyměním. 

Co teď?

Už dávno nejsem dívka v rozpuku, které by se nabízeli rytíři silnic, že pomohou. Budu muset sama. Nebo někde škemrat. 

Na horkem rozpáleném asfaltu se rozhodnu pro druhou variantu. 

Číhavě se rozhlížím kolem. Na pumpě samé ženy, muže z osobáků mířících na dovolenou jsem raději nezkoušela. 

Půjdu do kamioňáků. 

Podle značek jsem na první dobrou zvolila českého řidiče. Jako že se domluvím. Poměrně  neurvale mě  z výše své kabiny odbyl: 

"Je vedro pani, mám pauzu, potřebuji si odpočinout. Zavolejte si asistenci!"

 Nu, co nadělám. To mě tedy nenapadlo, volat asistenci na výměnu kola. Ale ještě to zkusím tady. 

 Vedle stojící Rakušan, z něhož bylo ve vysoké kabině vozu vidět hlavně přetékající břicho, dělal, že mě vůbec neslyší. Ani na lámanou němčinu, ani na angličtinu. Prostě mrtvý brouk.

   Až polský chasník zareagoval. Zkouším vysvětlovat i polsky, abych ukázala dobrou vůli, to ho ovšem dost rozesměje. Moje polština. 

Rozumím česky, uklidnil mě. A ochotně mi pomůže. Výměnu má hotovou rychleji, než jsem stačila oznámit ve své cílové destinaci zpoždění. 

Snažím se mu vnutit nějaké peníze, ale nic nechce. Směje se a přeje šťastnou cestu. Prostě polský hrdina. 

Pak už jsem dojela bez zážitků, naštěstí. Doufám, že ty další letní zážitky budou méně dramatické, takové víc žádoucí. Adrenalin v této podobě raději ne. A taky se to musím naučit, protože co kdyby zase někdy:-)

Začíná horké léto:-)

Letní variace

 

Na počátku července slaví svátek Jaroslava. Dříve byly nositelky tohoto jména nuceny připomínat své jmeniny v den svého mužského protějšku, tedy na Jaroslava, protože ženská varianta neexistovala.

Dnes je všechno jinak, často existuje variant dokonce mnohem víc, než jen mužská 

a ženská. Takže mnoho Jarušek paradoxně slaví svátek na Jardu a první července je víc věnován začátku prázdnin. 

Do těch jste kdysi dávno kupříkladu mohli vkráčet s novým walkmanem na uších. Prvního července roku 1979 totiž firma Sonny začala prodávat svůj tehdejší výkřik technologického pokroku. A mít walkmana kdysi něco znamenalo. Dneska se na něj lze podívat maximálně tak v muzeu, pro mobilní poslech hudby jsou dávno mnohem sofistikovanější vychytávky. Nicméně, s walkmanem se pořád pojí jakási historizující nostalgie. Asi stejná, jako s prázdninami. Ač už si dávno neneseme domů vysvědčení, stejně má červenec i srpen pro nás pořád v sobě onu walkmanovskou kapku nostalgie. A že léto je léto ví nejen Helena Vondráčková, jejíž hit se mi každoročně počátkem července vloudí do hudebního podvědomí. Krásné letní dny. Ať nesou nostalgii i aktuální nové zážitky. Prostě, ať je léto takové, jaké má být, plné atraktivních vzrušující variací, které v nás jednou budou budit onu neopakovatelnou letní nostalgii.  

Apropo, máte ještě walkmanna?  Nebo měli jste ho někdy:-)?

Či dokonce discmanna, jako výkřik dobové módy?