Tentokrát mezi dětmi a učiteli. Někdy napjaté, jindy vřelé. Často neutrální. Mohou být i negativní. Hraje tady roli spousta faktorů, od povinnosti přes zaujetí až emocím. Víc se řeší vztahy učitelů k dětem.
Nemám nyní na mysli ty mimo rámec, nezákonné, které také v poslední době proletěly mediálním světem. To je téma mimo hru.
Chci se krátce zamyslet nad těmi běžnými vztahy. Tam se učitelům vytýkají zejména dvě krajnosti, buď si děti drží příliš od těla, jsou na ně přísní a nikterak se s nimi nemažou, nebo si hrají na jejich kamarády, nabízejí jim tykání, nic u nic nemusí. Nejlepší je, jako vždy, zlatá střední cesta. Osobně razím zásadu, že nemohu se studentem na pivo či si s ním tykat, pokud je můj student, učím ho.
Je poměrně dost jedinců za katedrou, kteří to tak nemají a
nesouhlasí se mnou. Vnímají jako svoji uvolněnost či potvrzení své
svobodomyslnosti, když se s nimi opijí či když jim v hodině tykají.
Nemám v úmyslu to nějak soudit, jen to konstatuji, jako
postřeh ze sboroven. Je ve stejné rovině, jako kupříkladu situace, kdy děti, o
kterých si myslíte, že s nimi máte dobrý vztah a vycházíte s nimi,
vás v okamžiku, kdy je neučíte, přestanou zdravit. Už vás nepotřebují.
Lísají se nyní k jiným.
Není to většinová záležitost, spíš takové bizarnosti, které
vztah mezi učiteli a žáky nabízí. Tyto mapují přítomnost, tady a teď. Do této vztahové
množiny ale patří i uzrávání, jak se během let vyvíjí vztah k učiteli či
dětem. Stane se, že kantory, které jsme na škole nesnášeli, třeba jen proto, že
byli přísní a nároční, s lety zhodnotíme. Oceníme, že díky nim něco umíme,
a nemusí to být zrovna encyklopedické znalosti. Dovedeme se třeba vymezit,
prosadit se, stát si za svým názorem. A dojde nám, že to byli ti, na které
vzpomínáme, které si pamatujeme. Ty, kteří nám vše prominuli, a v jejich hodinách
nám bylo tak báječně uvolněně, protože jsme si mohli dělat, co jsme chtěli,
najednou v paměti nemáme. Splývají nám do neurčité hmoty. Stejně tak
obráceně, žák, který mi vždycky dělá radost svou třepotající ručkou v první
lavici a vzorně vyplněnými úkoly, může upadnout v zapomnění, protože v učitelské
hlavě uvízne spíš ten sympatický rošťák s názorem.
Jde jen o marginálie, vztahy ve školství jsou mnohem
složitější a komplikovanější, zachytila jsem jen jednu nepatrnou variantu.
Takovou mapovací fázi, nic sofistikovaného. Trochu i vlastní zkušenost, hodně
takové pozorování, které mě v poslední době ve školství baví. A vede k zamyšlení
a glosování.
Jak to máte se školními vztahy vy?
Žádné komentáře:
Okomentovat