Se zájmem jsem sledovala "causu" Broučků, kterými premiér Fiala během prvního školního dne obdaroval prvňáčky v Ostrově nad Ohří. V tělocvičně je tam hromadně rozdávali.
Asi bych to nevěděla, kdyby se nerozbouřila diskuse na sociálních sítích, nad vhodností výběru knihy, nad symbolikou, nad tím, co nutíme děti číst či nad nechtěným dvojsmyslem, kdy před zimou v energetické krizi premiér rozdává knihu, kde hlavní hrdinové ví, co je čeká.
Pomodlíme se a zmrzneme.
Jsou to všechno zajímavé konotace. Řekla bych, že ekipa kolem premiéra vůbec netušila, co rozdává, o nějakých dvojsmyslech asi neuvažoval ani samotný premiér.
Děti budou knihu vnímat jako ministerský dar, až jednou budou vnoučatům vyprávět, jo to bylo tehdá, když byl pan premiér ve škole...., ale srdečně pochybuji, že ji někdo z nich bude číst.
Broučci se ostatně už moc nečtou ( jistě, můžete mi oponovat), jsou pro malé děti obtížní, těžko uchopitelní, jde o složitý jazyk a v neposlední řadě i docela pesimističtí, byť reálně zobrazují koloběh života.
Ale přesto to ve mně vzbudilo zájem. Co tedy měl darovat? Jaká kniha by byla z tohoto úhlu pohledu vhodná? Není to celé tak, že dětem nabízíme ty literární perly, které jsme měli rádi v dětství my? Pokud tedy nepočítám ideologické úlety, které občas politici používají, ale z toho Broučky nepodezřívám. Byť ta vyhlídka zmrznutí je docela aktuální, ale skoro jsem si jistá, že jde o kouzlo nechtěného...
Takže zpět. Měl nabídnout jinou klasiku? Nějakého současníka? Je to ukázka našeho vztahu ke čtení nebo jen náhoda?
Všechno jsou víceméně řečnické otázky. Ale rozvíjejí úplně jiné linky uvažování. Jak je to s naší klasikou a s čtenářskou gramotností? Co vůbec čtou naši nejmenší, pokud tedy vůbec čtou? A tak bych mohla pokračovat.
Za mě osobně jsou tedy Broučci spíš Danajský dar, nevhodný a nešťastný. Z hlediska symboliky, čtenářství i věku dětí. Ale na druhou stranu, alternativu nenabízím, nemám. Takže vlastně jen lacině kritizuji. I když já si myslím, že tvořím jakousi glosu:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat