Tvrdí se to tak nějak ze setrvačnosti. Učitelské povolání je v době, kdy máte malé děti, skoro tím nejlepším zaměstnáním. Můžete vstávat přibližně se svými ratolestmi, kopírujete jejich prázdniny, pokud chodíte do stejné školy, máte o nich dost velký přehled.
S tím lze
souhlasit.
Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že někdy školní děti
trochu válcují ty vaše. A není to myšleno na situace, kdy svoje děti učíte. To
je příběh sám o sobě.
Spíš jde o situace, kdy se očekává, že doprovodíte vlastní děcko do školy, případně ze školy.
To by mohly potvrdit
zejména maminky dětí mladšího školního věku. Být prvního září se svým prvňáčkem
se nemusí vždy povést, protože zároveň musíte vítat svoje žáky v jiné
třídě.
A i když při nástupu do první třídy vás většinou chápavé
vedení uvolní, na startu těch dalších ročníků už obvykle být nemůžete. Nebo je
to dost velký organizační chaos, jak to všechno skloubit dohromady.
Pravda, nebývá to nic fatálního, někde to dokonce jde docela
snadno vykomunikovat, ale není to pravidlo. Nejde si zrovna prvního září brát
dovolenou, protože chcete doprovodit do školy svého vlastního potomka.
Nevypadá to, na první dobrou, že jde o nějak velký
problém. Zpočátku se zdá možná až
triviální, když ale podobných neúčastí začne přibývat, trochu to zamrzí.
Většina vánočních besídek se časově kryje, třídní učitelka a matka musí jedné
dát přednost. Dítěti se udělá ve škole nevolno, a když voláte maminku, aby si
ho vyzvedla, ale ona zrovna učí, patrně se nedovoláte. Nebo si pro něj nemůže
přijet.
Naposled jsem se s podobnou situací setkala při
třídních schůzkách, které se sešly ve stejném datu
i čase.
Nic neřešitelného, jen klasická logistická komplikace. Ve
skutečnosti není problém, aby vás na setkání s rodiči někdo zaskočil. Na
moji otázku, v čem je tedy problém, někdy dostanu odpověď, že se nikomu
nechce jít třídní schůzky suplovat. Argumentují tím, že za vlastním dítětem na jeho třídní schůzku může přeci jít manžel.
Je zřejmé, že možnost vzít si ve škole půldenní dovolenou,
nota bene zrovna tehdy, když jsou třídní schůzky, je pro většinu zúčastněných
nepřijatelná.
„A nelze to nějak posunout?“ diví se lidé z jiných
oborů.
„Jednou možná ano,“ připouštím možnost variability, která je
většinou ale podmíněna flexibilitou vedení a kolegů.
To sice skýtá určitou útěchu, zároveň ale přináší těžko
vyvratitelný argument:
„Kam bychom přišli, kdybychom každému vyhověli? Prostě si to
nějak zařiďte.“
Většinou to tedy
skončí tak, že doprovod tvoří tatínek nebo babička. Na tom jistě není nic
špatného, pokud tito účastníci procesu
chtějí a mohou. Maminku učitelku to může akorát tak mrzet…
Ve většině profesí
nebývá problém vzít si dovolenou i jen tak na půl dne, ve škole to většinu z nějakého
důvodu působí komplikace. Někde i nepříjemnosti…
Obecně ovšem nejde o problém neřešitelný, jen spíš takovou
komplikaci. Někde se o něm ani nemluví. Buď není nebo naopak, panuje tam taková
atmosféra, že si učící maminky o volno ani neřeknou…
Jde tedy jen o takové zamyšlení, bez pointy, na počátku
školního roku. Nic zásadního…
Přesto existuje řada matek učitelek, které absence těchto
společných zážitků přinejmenším trochu mrzí.
Žádné komentáře:
Okomentovat