Digitalizace školství

  Současná doba má jeden takový handicap, a totiž, že hodně dá na módní a žádanou terminologii. Tedy pod hezké slovo či moderní označení se schová plno věcí. Ať už těch, co nefungují, ale hezky zní, nebo těch, co stejně zůstanou jen na papíře, nebo těch, co se roky dělaly a akční změny tvrdí, že tomu tak nebylo, neb to nastane až v okamžiku, kdy to bude někde viset. Nemyslím tedy na kandelábru, ale na nějaké virtuální platformě. Protože co není na sociálních sítích, jako by ve vzdělávání nebylo.

Digitalizace může posloužit jako takový exemplární model. Pokud se všude hlásá, že chceme, aby děti uměly využívat moderní technologie, jistě na tom není nic špatného. Ba naopak.

 Jak s tím souvisí zákaz používání mobilních telefonů, které se ještě v mnoha školách dětem odebírají či dokonce zamykají, to nechci nyní rozebírat, to je na samostatnou úvahu.

Spíš přemýšlím nad implementací informatiky do výuky.  Základní idea je taková, že běžné uživatelské věci, jako kupříkladu práci s Wordem, s Excelem, umění prezentace a další věci, se děti naučí v odborných předmětech.  Kupříkladu v češtině, matematice či zeměpise.  V informatice jako takové se pak budou věnovat složitějším ICT věcem.

 S tím souvisí také změna ŠVP, je třeba do něj zanést, že pracujeme s digitálními technologiemi.

 Že kupříkladu v hodinách děti píší seminární práce, vyhledávají v digitalizovaných matrikách či pracují s tabletem nebo počítačem.

„To děláme už roky,“ konstatuji.

„ Ale není to v ŠVP zadokumentované kouzelnou větičkou, že pracuji s digitálními technologiemi. A to se musí předělat. „

Tak předěláváme. Vpisujeme digitální mantru do každého odstavce, protože jedna věta prostě nestačí. To by mohlo vytvořit mylný dojem, že jsme digitalizací nepolíbeni.

Dětem logicky ubyly hodiny, povětšinou humanitní nebo výchovy, protože nemůžeme, byť u počítače, sedět ve škole do pozdních večerních hodin.

A tak digitalizujeme.

 Osobně mám trochu pocit, že je to na způsob vlka, který se nažere, ale koza zůstane celá. I když vlastně celá ne, mizí  hodiny dějepisu, výtvarky či hudebky, protože digitalizujeme a školní rozvrh není nafukovací.

   Aby bylo jasno, nejsem odpůrce nových technologií, naopak. Používám je, vyhledávám, mám je ráda.

Ale jsem odpůrce šití věcí horkou jehlou. Nebo změny pro změnu. Slovíčkaření.  Stejně jako naskakování na módní vlnu.

Uvidíme, jak se celá digitalizace v letošním školním roce zapracuje a zaužívá. Zda to bude fungovat či jestli za rok přijde nové módní téma, které se urgentně bude muset zakomponovat do stávajících plánů. Navzdory tomu, že to mnozí dávno praktikují, ale co není na webu v RVP, to prostě neexistuje. Na kvalitu výuky se pak nikdo neptá, když je to na webu, v éteru a dobře zformátované, je digitalizace dokonána a vše je jak má být.

Amen.