Volby

 

Údajně ty nejdůležitější. Volíme své zástupce do obecních úřadů. Tedy politiky, kteří budou rozhodovat o našem domově. Volit jdeme, vnímám to jako důležité, byť optimismus po každých volbách rapidně klesá. Letos mě kupříkladu šokovaly volební lístky. Tedy ty pražské plachty. Nechápu, kdo to vymyslel, schválil a ve finále nechal zrealizovat. A upřímně lituji ty, co to budou muset počítat. V digitální době je to jako volba někde v pravěku. Když to na nás vypadlo ze schránky a jala jsem se to prohlížet, moje první myšlenka byla, že letos na to kašlu. Taková neskladná plachta, nepřehledná, k ničemu… No, nedalo mi to a křížek jsem udělala. Ale vnímám to opravdu jako totální historismus.

A pak, koho volit. Ve všech stranách, které se mi nabízely, jsem vnímala jedince, co už šanci dostali a prokaučovali jí. Co byli odejiti dveřmi a vrací se oknem. U nás na sedmičce fakt nemám na výběr. Většina voličů zde sice hlasuje pro svého cyklistického guru, ale mně ta jejich partička nesedí, nechci je v zastupitelstvu. Hledám jinou cestu a pro mě ji letošní volební švédský stůl nenabízí. Tak se přikloním k té nepopulární variantě, že budu volit menší zlo. A stejně tak na Magistrátu. Trochu mi to kazí dojem z voleb, údajně svátku demokracie. Ale protože volit chci, tak to vnímám jako povinnost, ne svátek. A jdu. Volební místnost ve škole. Naše škola tuto povinnost nemá, takže jsme ušetřeni příprav a následného pondělního úklidu, protože je bohužel fakt, že některé volební komise po sobě moc neuklízejí. No, vzhledem k systému počítání oněch archů se jim skoro nelze divit, byť někteří by to tak nějak očekávali. Že se jim vrátí uklizená třída. Ale zase pak společným úklidem připravujeme děti pro život. A vstupujeme do nového volebního období. Jako že uklidíme a začneme s čistým štítem. No uvidíme…. Jsem už bohužel skeptikus… Poučený, stále se snažící, ale už skeptikusL