Roky jsem nikde nestanovala. Usoudila jsem, že tento druh dovolené již patří minulosti. Nicméně, člověk míní a okolí někdy i mění:-), tak jsem se po letech ocitla znovu pod stanem. Ne nadlouho, jen jako takovou ochutnávku. A byla to ochutnávka zajímavá. Zjistila jsem totiž, že být pod stanem není to, co bývalo. Dnes to může být i docela pohodlí. Těch nových vychytávek, moderních pohodlných věciček, krásných stanů, pohodlných karimatek....Když je vybavení, je to docela příjemný nocleh. Ne, jako kdysi v netěsnícím áčku, kam teklo a pod zády rejdily myši tak, že je člověk fakt cítil. Asi proto už jsem nikdy pod stane nechtěla. Nafukovací karimatka mi ovšem žádný takový "zážitek" neposkytla, naopak, spala jsem na ní docela pohodlně. Nu, zaspala jsem dobu. Co se stanování týká, zcela jistě. Neříkám, že nyní budu stanovat o sto šest, přeci jen zůstává oblast, která se moc nezlepšila, a tou je hygienické zázemí kempů. Sprchy a toalety v našich kempech takovou radikální změnou rozhodně neprošly. Ale den či dva to i já vydržím, když už znovu stanujeme:-) Jsem zvědavá, v čem mě ještě letošní léto dokáže překvapit a změnit moje dávná rozhodnutí:-)
Jitko, to mi připomíná, že máme někde uložený, mnoho let sbalený stan ( jistě už zpuchřelý ) a nafukovací lehátka, vyvolalas i vzpomínku na stanování u babičky na zahradě v áčku, se světluškami poletujícími okolo a v noci padajícími jablky a z toho pramenícím strachem...jo, konec padesátých let. Jiřina z N.
OdpovědětVymazat