Poštovní známka

Má dneska narozeniny. Před sto lety prý byla uvedena do oběhu první československá známka. A spolu s ní i Poštovní muzeum a patrně i všechny poštovní služby, tehdy československé, dnes české. Filatelista si na dnešním výročí jistě smlsne, běžný uživatel to má kapku horší. Kam to ta naše známka za sto let dotáhla? Nu, k poměrně závratné ceně za pohyb po naší republice, o výletech za hranice ani nemluvě. Je to pohodářka, většinou cestuje dost pozvolným tempem. A také se umí dělat vzácnou, většinou je ke koupení právě jen na poště, leč je třeba si na ni vystát náležitou frontu.  Na nějaké konkurenci jí nezáleží, co je jí do toho, že sms zpráva stojí pár drobných, ona si svoje desítkové hodnoty v pohodě ustojí. Trochu se modernizuje zahalením do tajuplných písmen, takže když se u vás zabydlí áčková známka za patnáct, od té za dvacku ji za pár týdnů nerozeznáte. Jen si málokdo takto vytváří známkové zásoby. Někdy jsou známky i nedostatkové zboží, například před Vánoci je kupodivu docela umění sehnat známku s vánoční tématikou. Někdy se poštovní známkové hlášky dostanou i do ústní lidové slovesnosti, jako například ta, že "Zemana prostě nechci". Ty posléze zbývají a tak některé vánoční pohledy bývají dozdobeny přebytkovou hlavou státu. Nevím, jak to vnímají filatelisté ( ti si ostatně nedávno polepšili tím, že se na trhu objevila známka s Emilem Háchou. Dosud prý jediným našim prezidentem, který nebyl zobrazen na známce. Tak už je. ), ale nefilatelisté by raději posílali pohled s vánočním kaprem či nazdobeným stromečkem na známce. A když už jsou tu ty stoleté narozeniny, klidně by se hodil i nějaký dort. Sama jsem zvědavá, jaké známky doputují do naší schránky. Zatím opravdu chodí ty vánoční, tak uvidíme, jak moc je letošní nabídka kreativní. Sto let je prostě sto let:-)