Mateřský plurál

Zvláštní kategorie české gramatiky, tzv. mateřský plurál, je jev všeobecně známý. Někdo ho aktivně aplikuje, jiný by ho nevypustil z úst. Někoho nechává lhostejným, jiné udivuje, někteří ho bytostně nesnáší. Ale občas se ho asi dopustíme všichni (nebo alespoň všechny:-)). Jenže, jak jsem si všimla,on existuje i psí plurál. A ten mě tedy dostává. Fakt, že tady chodíme, hlídáme, běháme, skáčeme ....ještě nějak dokážu vstřebat. Bez údivu. Trochu už mě ale udiví sdělení majitele psa, že my tady kadíme:-). Nu, nezbývá, než doufat, že potřebu koná jen psík a že bude náležitě odklizena. Což někdy bývá i s velkou radostí a výkřiky obdivu ze strany páníčka. Co mě ale dostává nejvíc a většinou nevím, jak reagovat, je oznámení, že "my háráme!". Sice je mi jasné, co majitel psa ( a zde je to vskutku genderově vyrovnané, hárají i muži) sděluje, ale ten plurál mě pořád udivuje a zaskakuje. Co na to mám, sakra, odpovědět? Něco ve stylu, nebojte, my se ovládneme, nebo my jsme na vodítku či snad my jsme vykastrovaní?? Většinou tedy neříkám nic, protože co také, ale lehounce zalapu po dechu vždycky, když se mi dostane této informace. A to si o ni nikterak neříkám, psa si vedu spořádaně na vodítku a stejně na nás mnozí majitelé zdáli křičí : Pozor, my háráme! Jak vidno, plurálů má čeština opravdu nepočítaně. A někdy je to vskutku velmi veselé:-)

                             
                                           ¨

                                                            Obrázek je převzatý z webu můj pes- vše o psech