Mobilní mor

Často si stěžujeme, že děti jsou pořád na mobilu, nečtou, nepovídají si, nesportují, jen mobilují. Mnohdy je to jistě pravda. Ovšem mnohdy také zapomínáme, že děti dělají hlavně to, co vidí u dospělých. Stačí pohlédnout do prostředků MHD, kde jedince s knihou aby pohledal. Pravda, někteří jezdí se čtečkou, což je jistě praktičtější než tlustá kniha, o tom žádná. Spíš ale zírají do mobilu a hrají hry nebo sjíždějí sociální sítě. Řekněme, omluvněJ, že může jít o apatickou cestu do práce či  z práce, člověk potřebuje vypnout a tak vypíná virtuálněJ?!.  Budiž, pro výmluvu každá omluva dobrá.

O víkendu jsme byli na Hurvínkovi. Dalo by se předpokládat, že ti, co  už berou děti do divadla, což je jistě určitý nadstandard, se dětem věnují a mluví s nimi přímo, nikoli virtuálně. A ejhle. Divadlo začíná. Hurvínek se Spejblem sice oznámí klasickou divadelní formulku o vypnutí mobilních telefonů, to ale nezabrání tomu, aby několika dámám v letech telefon nezazvonil. Do Žerykova poštěkávání tedy zní vyzvánění telefonů. Teď ty babičky na to nevidí, nejde jim to vypnout, což komentují dle svého šeptem, dle mého dost intenzivním polohlasem. No, podaří se, aparáty vypnuty, Hurvínek pokračuje. Přestávka. 90% dospělých vytáhne telefony a rychle začne sjíždět sociální sítě, maily či zprávy. Copak zásadního se asi za těch dvacet pět minut první hurvínkovské části přihodilo? S dětmi si o představení nepovídají. Někteří nastaví mobilní obrazovku i dětem, pustí jim tam hry….. A pak se divíme, že nás zaplavuje mobilní mor. Pravda, byli samozřejmě tací, co si s dětmi povídali, ale většina z nich byla v mobilním světě. A děti též. Nebo se nudily a kopaly do sedaček a zdí…..

Jaký si to uděláme, takový to mámeL