Nepřipravenost

Česká ( a asi nejen česká) osvěta je na poměrně vysoké úrovni. Jedno ale nezvládá, informovanost o stáří. Nemyslím tím samozřejmě bídu výše důchodu a radikální snížení životní úrovně. To je naopak na programu dost často, mnohdy i v té podobě dostat z vás co nejvíce peněz na různé důchodové fondy, které pak zkrachují (rozuměj někdo je vytuneluje). A bránit se moc nelze, vždyť kdo vám dnes dá nějakou jistotu, že? O tom ale hovořit nechci. Napadlo mě totiž, jak málo jsou lidé připravováni na pocity spojené s přicházející věkem. Tak zatímco od dětství vás pořád někdo na něco chystá: až budeš běhat, až budeš větší, až půjdeš do školky, až půjdeš do školy…. O pubertě ani nemluvím, na tu vás připravují  ( a spolu s vámi i sebe J) léta dopředu. Ale vy zase víte, že vás čeká boj hormonů, uhrovitá pleť, první sexuální zkušenosti, poslední rozloučení s plyšovými hračkami a nepopsatelný pocit nové svobody a vlastní nesmrtelnosti. Připravují vás i na pocity první menstruace a poslední návštěvy v dětské ordinaci. Hodně se předem dozvíte o maturitě, manželství, porodech i porozvodových depresích. Ba i krize středního věku je často na tapetě, jen ten pozdní věk je často tabu. Možná

 i proto, že dnešní doba není pro staré, mnozí svůj věk tají, jiní si ho nepřiznávají. Je in cítit se mladý. Jenže ono to tak uvnitř nefunguje. Ostatně, mnohdy ani z venku ne. A tak i když se díky tlaku okolí snažíte být in, přicházejí první drobné ťafky ze strany okolí, které většinu sílí s blížícím se kulatým jubileem. Za jeho hranicí budete zase v jiné kategorii, více tabuizovanéJ,tak si někteří na vás smlsnou předem. Tak zatímco vy, duchem stále skutečně mladí, se dost intenzivně divíte, že takové číslo budete skutečně „slavit“, ostatní si zcela evidentně myslí, že to máte již dávno za sebou.Do toho přicházejí  drobné komentáře, jen tak třeba dotaz kosmetičky, zda budeme barvit to obočí či co s těmi vráskami? O vráskách jste nějaké povědomí měli, ale co to obočí? Ztrácí barvu?

 Vzápětí kontruje kadeřnice „pochvalným“ komentářem: „Ty šediny vám ale pěkně melírují,že?“

Objevují se drobné bolístky i větší bolesti, už neskáčete jako jelen (maximálně jako ten, co byl střelenJ), déle se rozhýbáváte a cestovní kanceláře vám bezostyšně nabízejí slevu pro seniory. Ale nikdo vás na to nepřipravil, musíte si to sami projít a vyzkoušet. Občas dumám, co to se mnou je a pak mi dojde, ejhle, to je to stáří. A tak nezbývá než se bát, co ještě přijde. Nic zlého zatím netuše, protože nic ve stylu „ děvčátko, na slovíčko“ pro blížící se stáří není. Nebo jsem ještě na to nenarazila, třeba „Babičko, slyšíš? Nebo „ Vrzající klouby nejsou sexy.“

Možná díra na psychologickém trhu?:-)