Poprvé

…že všechno je jednou poprvé je můj oblíbený bonmot, který ráda používám.

Pasuje i na moji současnou situaci. Poprvé zařizuji pohřeb takto blízkého člověka. A mnohdy žasnu, co to všechno obnáší. Nechci se rozepisovat o průběhu, to jistě mnozí znají či již zažili na vlastní kůži. Spíš mě zaujala nechtěná komika několika událostí.

Protože tatínek žil na venkově, půjde o klasický pohřeb do hrobu. 

    Některé zvyky jsou na venkově odlišné od městských, a nejen proto se může přihodit, že se stávám svědkem či účastníkem takřka bizarních, možná tragikomických situací. 

  Nebo je to prostě jen nomen omen, což mě napadlo v okamžiku, kdy v pohřební službě vyjednávám s paní Smutnou. 
Hrob vykope pan Vykopal, který mě pozval na schůzku k márnici. „To nemůžete minout“, dodal přátelsky a jal se mi vysvětlovat, co udělá s kostmi, které patrně při výkopu objeví.  
Setkání s panem farářem se zdálo být podobných věcí prosto, nicméně i zde byl vydařený začátek. Na otázku, zda mu  řekneme jméno a další informace ze života, bratr hned začal:

"Nerad!"
Pan farář soucitně pokýval hlavou, že to chápe, že mluví nerad,ale on ty informace opravdu potřebuje. Na druhý pokus už jsme se pochopili a jednání mohlo začít. 

   Jeden by tedy neřekl, kde všude se skrývá určitý humor, komično či přinejmenším možnost se pousmát. A jelikož tatínek byl muž se smyslem pro humor, jistě by ho i tato naše anabáze od paní Smutné k situaci, že to prostě říká nerad:-), pobavila. 
              Protože to on, ač Nerad, tak rád:-)