Starý český film, kterému jsem kdysi jako dítě vůbec nerozuměla,
později se mi líbil, dnes mě dojímá.
Památníky patřily i k mému dětství,
dnes už se tolik nevidí. Sice ojediněle některé dítě, většinou děvčata, přijde s památníkem, ale už dlouho jsem ho neviděla.Dnes už nejsou in .
Zato v našem dětství to
byl hit a zjevně nejen v našem, protože máme doma i památník maminčin, po
babičce i po tetě. I ten svůj si pečlivě opatruji, je ve mně asi kus archiváře,
protože podobné věci schovávám, někdy i katalogizujiJ.
Dávno tomu, co jsem si svým památníkem
zalistovala a připomněla doby dávno minulé, kamarády, kteří již kamarády
nejsou, lidi, kteří již ani nejsou mezi námi.
Ale dnes v něm listuji cíleně a s určitou nostalgií. A jsem ráda, že ho
mám. Chvílemi mám pocit, jako by to bylo včera……………..
Také mám svůj památník schovaný. Vždy jsem ale milovala maminčin a babiččin, to byly pro mě hotové poklady. Škoda, že se dnes už nenosí.
OdpovědětVymazat