Vypadla síť

Pouštím počítač, který mi oznamuje, že požadovanou stránku nemůže zobrazit. Sakra. Naboural mi ranní rituál. Jak vůbec začít pracovní dobu, když nejde internet? Nu co, snad to naskočí. Hodina, dvě, net stále nejde. Už nejsem sama, kde je nervózní. Několikrát za sebou zběsile vypínáme a zapínáme wifinu. Nic. Restartujeme počítač, nic. Děti se chodí ptát v intervalu jedné minuty, co se stalo s připojením. Namlouvám si, že jsem nad věcí, že přeci nemusím být pořád online, nicméně ve stejném intervalu nenápadně klikám na ikonku připojení. Pořád nic. Nemůžu se soustředit, potřebuju kouknout na maily a nejde to. Přišel technik a suše oznámil, že porucha je větší, než se původně zdálo, a že tedy síť naskočí až zítra. No to snad ne, kdo to má vydržet? Vysvětluji dětem, že i počítač je závislost:-) a snažím se utajit nervózní pohledy směrem k monitoru. Potřebuji nutně, ale skutečně nutně odeslat tolik věcí:-)!!! No nic, snad to vydržím. Prsty mě svědí nad klávesnicí, ale dneska to prostě nepůjde. Z nedostatku „smysluplné“ počítačové aktivity si vybavím dobu před internetovou. Jak to jen mohlo fungovat? I následná etapa, kdy pomalé připojení bylo jen na jednom počítači, o který se dělilo mnoho lidí, se zdá nepochopitelná. Nu, čas oponou trhnul, kdo ví, co nás čeká za pár let.
  Kdyby snad někdo nabyl dojmu, že bez počítače a internetu nemohu být, určitě se mýlí. Alespoň já si to ještě pořád myslím:-).
Zaplať pán bůh, doma připojení funguje:-)