Korupce ve školství

Docela obdivuji lidi, co mají ve všem jasno. Vědí, co je dobře a co ne, kdo je kladný hrdina a kdo záporný. Osobují si právo soudit, protože oni jediní mají monopol na pravdu.
Osobně spíš mívám pocit, že vše je jinak, než že vše je jasné. A moje oblíbená pravda se mi velmi často potvrzuje i v okamžicích, kdy bych to vůbec nečekala. Například ohledně kytky za vysvědčení. Ne snad, že bych v pondělí nějakou očekávala. Je pololetí, naše vedení navíc k tomuto dni přistupuje pragmaticky, celý den se učí a v poslední etapě dne se rozdá výpis z vysvědčení. Formuláře na skutečné jsou asi drahé, děti je poničí a tak dostanou výpis a originál až na konci. Tím je samozřejmě veškerá slavnost okamžiku v trapu, takže přijít s květinou je skoro stejně aktuální jako přijít s ní po funuse. Ale zjevně tomu tak nebude všude, neb jsem se dnes na netu začetla do diskuse, kterou vyvolali nějací rodiče prvňáčků, kteří asi ještě nevědí, co je za dobu povinné školní docházky čeká. Prostě dotaz zněl, zda se v pololetí nosí učitelce kytka. Aby dítě třeba trapně nedorazilo s kyticí jediné, čímž by rázem vyčnívalo z davu. Dotaz mě zaujal, tak jsem rozklikla diskusi, která byla kvantitativně velmi široká. Ovšem nenašla jsem jediný pozitivní hlas. Budiž, je zima, nač utrácet za kytky. Ovšem argument, často opakující, že tady- zdůrazňuji že v okamžiku výměny květiny za vysvědčení-leží podhoubí našeho korupčního státu,mi vyrazil dech. Někteří to rozebírali sofistikovaně, jiní pragmaticky, někteří docela drsně. Jako co je to za blbost, dávat někomu kytku, je to úplatek a basta. Nu, přiznám se, že tímto úhlem pohledu jsem na květinové poletní a závěrečné dary nikdy nenahlížela. Pravda, v pololetí se kytky většinou nenosí, ale přičítala jsem to spíš faktu, že máme už velké děti, které prostě na podobné zvyky pečou. Ale prvňáky u nás já s kytičkou vídám a nikdy mě nenapadlo, ž e takhle veřejně nesou do školy úplatek. My jsme v dětství často nosili kytky učitelům i k svátku nebo k narozeninám, čímž jsem vlastně prorostlá korupcí od dávných dob. Nu, jak vidno, všechno je pořád jinak. Až mě napadlo, jestli nejde o svého druhu dar, který by měl člověk evidovat v daňovém přiznání. Třeba by to pak ztratilo punc úplatku. Vlastně je to docela hezká vize.
Jenomže potíž je v tom, že je to jen vize. Když o tom začnu přemýšlet víc, je mi jasné, že se zaobírám blbostmi, kytky se dnes už prostě nenosí. Ale že je to úplatek, to mě tedy dostalo. Ale třeba to tak vnímají i jiní? Ovšem poučení z toho mám. Do diskuse na netu se raději nepouštět – na jakékoli téma:-)