Myš

Myši rozhodně nepatří ke zvířátkům, která bych si vybrala za domácí mazlíčky.  Nějak jsme k sobě nenašly cestu. Ovšem počítačová myš je něco úplně jiného. Tady existuje souznění, péče a vzájemný souladJ.
A nyní se na mém stole zabydluje myška nová, bezdrátová J, ze které mám radost. To je domácí mazlíčekJ.

   Zachariáš samozřejmě hraje primJ, ale tato myška je také mazánek. A může být i bezdrátová, nemá s tím takový problém, jako ptactvoJ

Sedí totiž ptáci ve vzduchu a jeden druhému říká: „Už mě ta bezdrátová komunikace trochu unavujeJ.

  Tak myši klidně bez drátů kmitají a mají kde sedět. U mě na stole jí bude  sedět dobřeJ

Bílá mafie

Moje nedávné negativní zkušenosti s lékaři mě vedou k dnešnímu krátkému zamyšlení, co asi ty bohy v bílých pláštích nutí k tomu, že se chovají tak arogantně a nepříjemně? Paradoxně patřím k těm lidem, kteří lékaře uznávají a ctí, ba dokonce byly i doby, kdy na mě bílý plášť působil jako velmi silné afrodisiakumJ. Dnes se bohužel mnohem častěji stává, že na mě působí jak rudý hadr na býkaL.
   K přemítání nad absencí bílé empatie mě vede i včerejší diskuse v práci, kdy se setkalo několik protichůdných názorů o zkušenostech se současnou lékařskou péčí. Diskutovala těhotná dívka, která se sice umí verbálně bránit, ale když vypráví o přístupu svého ošetřující lékaře, jen valím oči a představuji si, jak takový přístup vydeptá melancholickou budoucí maminku, která není vytrénovaná ze školství a bránit se neumí?  Samozřejmě, je tu možnost změnit lékaře, ale chvíli před porodem má žena většinou jiné starosti i rozpoložení, než hledat nového doktora, který splňuje kromě odborných kvalit i zásadní kvalitu lidskou, a tou je slušnostJ. Do debaty se zapojil i jediný muž v našem diskusním kroužku, který měl tendenci hledat na doktorech to lepší. Většinou prý má pozitivní zkušenosti a podle něho přílišná laskavost u lékaře může být i kontraproduktivní!?
   Nechci se tady přiklánět ani na jednu stranu, sama pro sebe jsem si udělala osobní komparaci s naší prací. (ač respektuji, že lékařská odpovědnost je mnohonásobně vyšší než našeJ)

Obě profese musí pořád něco vysvětlovat. Něco, co jim je jasné, dokonale to znají a pořád dokola je „otravuje“ někdo, kdo o tom nemá ani páru. A pak je jednoduché se chovat tak, jak se chovají. I ve škole to vidím. Ovšem když usadím sedmáka, který se podesáté ptá na jednu a tutéž věc, nenapáchám tolik školy, jako když pošlu domů staříka se zápalem plic, protože dnes už je asi desátý a já už nemám náladu. Asi to pokulhává, ale já to tak nějak vnímám. Nezpochybňuji profesionální schopnosti doktorů, ale jejich schopnost komunikace a empatie. Ostatně, i můj operativní zákrok na tváři dopadl dobře, jizva je dnes téměř neviditelná, ale jak se ke mně chovali, byla tehdy hrůza. A to nešlo o nic vážného. Když pak vidím při návštěvě nemocnice opravdové problémy a to chování, žasnu a nechápu.  Až potkám opravdu empatického a ochotného doktora, ráda o něm napíšu a budu ho glorifikovat. Ale mám pocit, že jde o hodně nedostatkové zboží a pořád hledám odpověď na otázku proč? Navíc ve světle stále se zvyšujících poplatků a toho, že bez známosti a peněz vás stejně nikdo pořádně neléčí... Prazvláštní česká lékařská logika.  A tak se alespoň snažím – podle rad pozitivních optimistů - si z toho vzít něco pro sebe J a začít u sebe. Proto jsem teď vědomě asertivní, ochotná a empatická.  A může se mě dítě ptát tisíckrát, trpělivě opakuji a nerozčílím se. Jen nevím, jak dlouho to vydržímJ. Třeba to ti doktoři mají taky tak. …..

Kopulace

Těší mě slovní hříčky a ráda si se slovy pohrávám. Velkou zálibu mám v objevování slov, která v průběhu let změnila svůj význam. Je to oblast, která zejména ve škole, vytváří nechtěné i chtěné komické situaceJ.  Již kdysi jsem tu uváděla, že pradávná věta z diktátů: V Praze se sjeli studenti z celé země- je v dnešním významovém podtextu naprosto nepoužitelná, stejně jako vysvětlovat něco o pasácích (ovcíJ). Zmiňovat pak klasickou Babičku, která šukala po dvoře, je jako nošení dříví do lesaJ. Větší humor dnes vzbudí spíš záměna s polštinou, protože polský mladík klidně může na školním výletě sdělit, že odpoledne šukal svoji učitelku, neb ji hledal (to pro neznalce polštinyJ), zatímco na českém školním výletě by to vzbudilo přinejmenším údiv, ne-li pohoršení, potažmo skandál. J Občas také v dobrém rozmaru dětem sdělím, že dnes bude orální zkoušení, což vždy vzbudí dušené pochichtávání a zvědavě nechápavé ohníčky v očích.?! Je třeba uvést na pravou míru, že zkoušení nebude písemné, ale ústní! J Ostatně stejné pozdvižení vyvolává termín orální historie, která je současným módním fenoménem, který ale do školních lavic ještě nepronikl. Přesto i mě zaskočil termín kopulace v tomto podtextu: „Co by na to řekli lidi, že bydlíme spolu a ještě nebyla kopulace? J

Vzhledem k tomu, že objeveno bylo v četbě pro děti, zůstala jsem poněkud zaskočena. Jste-li též, budiž nám všem vysvětleno, že ve staré češtině tento termín znamenal svatbuJ. Ještě v krátce předrevolučních slovnících spisovné češtiny k dohledáníJ . A pak, že jazykozpytné postrádá pikantérii a dobrodružstvíJ

Ukradli mě:-)

Onehdy jsem bloudila městem a zaběhla do několika knihkupectví sítě Luxor, abych omrkla, jak na tom jsme s Třídní knížkou. V Černé labuti mi ochotná slečna sdělila, že jediný výtisk je v Dejvicích. Vyslala jsem tam kolegyni, jelikož jsem knihu potřebovala jako dárek. Kolegyně se ochotně ujala úkolu a zjistila, že počítač sice nelže, ale kniha v regálu není. Musel jí prý někdo ukrástL! Takže moje kniha se krade.

 Někteří to dokonce vidí jako pozitivníJ. To jsou ti optimisté s poloplnou sklenicíJ. No, o jistém zájmu to možná svědčí, já ovšem preferuji platící legální zákazníky. A ti již mají možnost. Kniha se vrátila do distribuce. Dnes. Hurá!!!! J Na Kosmasu ji už nabízejí.

Je to skoro jako dárek k narozeninámJ. Mám to letos nějaké provázané. Prvně se objevila na můj svátek a znovu, snad už v plné síle, na moje narozeniny. Trochu mi to pomáhá sžívat se s tím novým číslem, protože s tím já mám problémJ už od třicítkyL. Ale dnes mi to ten rádoby slavný den projasniloJ. Navíc se mi dostalo několik obchodních rad, jako třeba, nabídnout knihu školám, aby jí zakoupily jako dárek ke Dni učitelůJ!!! Abych oslovila knihovníky s nabídkou autorského čteníJ. Přijedu, knihy dovezuJ. Nápady veskrze tvůrčí a kreativní, jen nevím, dokážu-li je dotáhnout do konce a nabízet sama sebe. Činím tak první krůček touto cestou, ale v podstatě by mi i hodně pomohlo, kdyby moji blogočtenáři se po knize ptali. Prosím pěkněJ. U svých knihkupců. A ani nemusejí kupovat, i když za každého kupce jsem moc ráda. Ale když se budou ptát, knihkupci objednají (hlavní distributor je Kosmas) a celé se to pohneJ. Předem děkuji, najdou-li se tací.A hodně jsem se, s dovolením,  inspirovala i  u Diny, na jejíž Devátý dotek napjatě čekám, a zkusím vymyslet nějakou soutěž a výherce knihu obdrží přímo ode mne. Pokud to bude pro někoho zajímavé, bude to pro mě radostJ. Teď se tedy v rámci oslavy (i když od určitého čísla už spíš zapíjím žal)L mohu radovat z toho, že distribuce se snad konečně rozbíhá.  Že se chytne nějaký knihovník či knihovnice a budou chtít čtení (tam je možnost i Odnikud nikam či Jana Heřmana), J nebo snad dokonce nějaký ředitel školy, který obdaruje svoje učitele ke Dni učitelů - ve finále to vyjde na stejnou cenu jako bonboniéra či květinaJ.

A  z toho, že jsem stejně stará – nebo mladá-abych byla optimistkaJ, jako Jolana Voldánová. Na den přesně. To jsem se dnes dozvěděla z rádiaJ

A hodně i z toho, že zápal plic ustupuje a tatínkovi je lépe a radostnějiJ. Prostě hezké narozeninyJ I

I když to číslo……………….   L

Morbidní slovní hříčky

....aneb kouzlo nechtěného. Někdy mám intenzivní a jistě ne neoprávněný pocit, že si v mediálním prostoru, ve snaze být co nejakčnější a nejrychlejší ani neuvědomují, co vypouštějí do éteru. Pravda, někdy je to stres, jindy neznalost (ta, myslím častějiJ) Mnohdy ale vytvoří situaci, kdy jeden neví,zda vůbec myslí na to, co říkají. Když se vrátím k nedávnému úmrtí Václava Havla, tak se informace, kdy po sdělení o jeho úmrtí plynule oznámí, že teď přijde Kmotřička smrt( rozuměj pohádka v rozhlaseJ),lze přičítat šoku z nové situace. Nad televizním sdělením,  které nám oznamovalo, že večer bude živá debata ke smrti pana prezidenta, už jsme se tak shovívavě netvářiliJ.Stejný pocit jsem měla, když na liště pod pohřebním obřadem běželo oznámení, že Možná přijde i kouzelník. Vybavil se mi i dávnější vzpomínkový pořad k úmrtí Karla Černocha. Tehdy rádoby pietně pouštěli píseň Za rok se vrátím…

Jistě ani moc nepřemýšlela redaktorka, která chtěla v odpoledním přenosu po svém zpovídaném hostovi, zda by neukázal jizvu po své operaci, která mu pomohla porazit rakovinu. Údiv v očích hocha, který překonal rakovinu varlat, byl vskutku nelíčenýJ.

Pravda, i my, kantoři, máme své perly. Kolegyně se chlapce, který vrazil do třídy a nezavřel za sebou dveře, sarkasticky zeptala: „Máte doma černocha, nebo co?“

Poté se uvědomila, že chlapec sám je černoch. Naštěstí tolerantní a poznámka  ho nikterak neurazila.J

 Možná to zachytíme jen my, vyznavači černého humoru, ale i tak si myslím, že je třeba čas od času se nad skladbou vět a nad tím, co se vypouští do éteru, alespoň trochu zamyslet. Někoho by se podobné slovní hříčky klidně mohly i dotknoutJ

Týrané ženy

Vzdělávací sobota už tak veselá nebyla. Studijní téma dne bylo týrané ženy a násilí páchané na dětech. Problematiku, kterou vnitřně vůbec nechápu, nedokážu se s tím ztotožnit, že někdo dopustí, aby mu bylo ubližováno, aby se ubližovalo jeho dětem, a ještě násilníka omlouvá nebo dokonce bere vinu na sebe. Že s ním zůstává, neodejde od něho, případně (to bych udělala já,) mu také jednu nevrazíJ. Vnitřně to vůbec nechápu, ale rozumově vím, že to je, že to existuje a snažím se pomoci.  Naslouchám a nedávám nevyžádané rady. Vyslechla jsem  tolik děsivých příkladů, že kdybych o tom chtěla napsat román, tak bych ho musela zařadit do žánru horor. Dámy, které nám přednášely, byly nadmíru empatické, klidné a trpělivé. Dovedu si představit, že opravdu dokážou těm ženám i dětem pomociJ

 Byly ze sdružení www.rosa-os.cz

(a nabízely jak telefonickou tak internetovou pomoc -SOS linka 02 246 102,po-pá 9-18 Pevná linka 241 432 466 v pracovní době centra Internetové poradenství na poradna@rosa-os.cz)

Mluvily o utajených azylových domech, takže ty ženy, které se rozhodnou, mají kam jít. Ale mluvily také o tom, jaký vliv má podobná situace na děti, co si z takové rodiny odnášejí do života, a jejich příběhy byly opravdu alarmující. Na to konto nás i trochu natrénovaly, co s takovým násilníkem ve škole, kam by případně dorazil, a zjevně nejde o ojedinělou situaci. Musím jen věřit, že jejich výcvik buď přinese ovoce a já se stanu obrovsky empatická a asertivníJ anebo, že na podobného jedince nenarazím, neb pak bych šla jistě sedět. Musela bych ho minimálně profackovat a to se neslučuje se žádnou metodikouJ. Smutné je, že podobných lidí mezi námi žije hodně.  Dobré je, že se jim podobné organizace snaží pomáhat. I tak byla sobota mnohem drsnější než sexuální pátekJ.

Sexem nabité odpoledne

Další víkendové studium připadlo hned na Tři krále, takže jsme se sešli ještě novoročně naladění před posledním studijním půlrokem. Tvůrci studijních plánů se zjevně domnívají, že největším problémem školní metodiky prevence je sexualita, tudíž jsme opět měli sexuální témaJ.  Dnes pod názvem sexualita dospívajících a mládeže. Jak tam tak otupěle v pátečním odpoledni sedíme, zjeví se před námi energická žena celá v černém s koženými doplňky a bylo zjevné, že nám hodlá přednášet. Kolegyně vedle mi špitla: „to je snad nějaká dominaJ?“
 Tudíž jsem opustila svoje počáteční apatické bloudění po internetu a zahleděla se směrem k tabuli, kde stála naše přednášející. No, fakt, musela jsem dát kolegyni za pravduJ. Ale že má šmrncJ.

 Žena se představila a spustila. A zase jsem žasla. Hned v počátku nám odtajnila svůj věk, a jestli mluvila pravdu a je jí čtyřicet šest let, tak jsem jen naprázdno polkla. Hádala bych jí minimálně o deset míň, taková kočka mi připadala. Její projev byl milý, zajímavý a okamžitě nás všechny dokázala zaujmout. Sex sám o sobě zaujme takřka vždyckyJ, ale její podání bylo akční, zajímavé a vtipné.  Už se těším, jak některými novými informacemi obohatím studenty- třeba o mýtu o tom, že s malým kašpárkem lze udělat i velké divadloJ.

      Určitě zajímavé a důležité poznatky jsou ale o pohlavních chorobách, a i když mám pocit, že sex se na děti valí ze všech stran (ani jogurt si nekoupíte bez reklamně odhaleného ňadraJ), informovanost klesá a pohlavní nemoci se šíří rychlosti laviny. Mládež je nejvíc promořená genitálními bradavicemi, od kterých je jen krůček k rakovině. To byla třeba pro mě novinka. Souvisí to s očkováním, které paní doktorka doporučuje všemi deseti.

      Ale abych nebyla jen vážná, dozvěděli jsme se plno zajímavostí z nonverbální komunikace, dostalo se nám lekce ve flirtování a rady, že ženy mají být potvory, protože ty hodné holky mají prostě smůlu. A to i přesto, že atraktivita ženy stoupá s přibývající noční hodinouJ -slova paní doktorkyJ. Ještě bych asi měla ozřejmit, o koho jde. Přednášela nám Laura Janáčková. A na závěr jí vystřídala Alex DoležalováJ. I tady jsem zírala. Znám ji jen z její mediální akce v Reflexu, jako dívku provdanou za J. X. Doležala. Už to samo o sobě vypovídá mnohéJ. Nikdy jsem ji ovšem neviděla life, až dnes.A nechápu, jak na pohled taková něžná dívenka, se stále patrným ostravským akcentem, může mít v oblibě takové extravagantní záležitostiJ. Přednášela ale velmi poutavě a zajímavě, ač byla patrně zaskočena tím, že v auditoriu je zdaleka nejmladší. Aby ne, je jí kolem pětadvacetiJ Ovšem ona je na starší generaci zvyklá, J. X. Doležal je toho živým příklademJJ.

  Skončili jsme docela uvolnění a páteční odpoledne, nabité sexem a erotikou, patřilo k těm lepším studijním záležitostemJ