Střední Čechy jsou hodně ve stínu Prahy. Je to na jednu stranu největší kraj, Středočeský, na stranu druhou, takový docela zapomenutý, odsunutý, schovaný právě pod Prahou.
Není to ani cíl dovolených, málokdo hrdě oznamuje, jedeme letos do středních Čech. To třeba takové jižní Čechy, nebo jižní Morava, to je jiná káva.
Ale střední Čechy?
Kdo by tam jezdil? Co o nich víte? Čím jsou zajímavé?
No, globálně asi ničím, je to opravdu takový zapomenutý kraj. A když jím projíždím, objevuji i pěkně zaostalá místa, až by jeden řekl, vyloučené oblasti. Přitom, takový kousek od Prahy.
Když ale jdeme trochu do hloubky, objeví se ony perly. Jak říká staré přísloví, je tam plno pokladů, jen je vykopat.
A tak vykopáváme.
Třeba, a to i díky knížce Ženy slova, která bude v nedělním čtení, hledáme stopy spisovatelů.
Těch známých, jako je František Hrubín a Lešany, Svatopluk Čech a Ostředek, tak i těch zapomenutých, jako třeba Ludmila Grossmanová- Brodská v Netvořicích.
Jsou tu také třeba i Křečovice Josefa Suka či Neveklov Jana Heřmana. A Jana Kubelíka, jehož rodina je spojena jak s Neveklovem tak s vesnicí.
S Neveklovem je spojená i spisovatelka Eliška Horelová, která se tu sice nenarodila, ale napsala knihu Kluci ze zabraného, což je výborná knížka o vystěhování zdejšího kraje. Je to kniha pro děti, ale určitě má co říct i dospělým. Zejména třeba těm z jiných krajů, kteří o vystěhování Neveklovska a Sedlčanska neví.
Jsme na začátku našeho putování, určitě objevíme i další skvosty středních Čech.
Žádné komentáře:
Okomentovat