Tak dnes jsme si pro změnu rozdali s dětmi vysvědčení. Tedy já jim ho rozdala, od ledna leželo v ředitelně a čekalo na svou příležitost. Dnes tedy nastala. Jsou to takové improvizované slavnostní okamžiky. Řekněme, dost sterilizované. Vnímám to podobně, jako když sportovec dostane medaili po deseti letech, protože se teď ( a to ale vůbec nechápu) teď se zjistí, že ten před ním dopoval. A on má medaili. Měl by se radovat, ale copak to jde? Po té době? Stejně jako děti. Vysvědčení mají, někteří i samé jedničky, ale lze se radovat? Asi moc ne. Nebo jen tak instantně. Každopádně, dnes to proběhlo, vysvědčení je doma. A s ním i naše děti, protože mají volno kvůli přijímačkám. Moc rychle se nám ta rotace nerozbíhá. I tak, těšíme se z offline života.
Žádné komentáře:
Okomentovat