Atentát

 Dnes si připomínáme atentát na Heydricha. Kata českého národa. Je to velký čin, který má své obdivovatele, příznivce, i odpůrce. Často je to víc na etickou a filozofickou debatu, než na dějepisnou zkratku. 

Dost jsme se tomu dnes věnovali, možná i proto, že jsme na Praze 8, kde to celé vrcholilo. Máme tu zatáčku, Bulovku, Kobylisy, Ďáblice, památník a z poslední doby i zeď, která se věnuje seskoku a celé akci. Jsou tu ulice pojmenované po aktérech i obětech. Máme tu Jindřišku Novákovou, kterou zastřelili za odvoz kola. Je tu stezka po stopách parašutistů a odboje. Je toho tady dost, abychom se tomuto hrdinskému příběhu mohli věnovat intenzivně a zevrubně. Zlu se prostě člověk musí postavit. Navzdory všem a všemu. 

Do krypty se letos nevypravíme. Kvůli epidemii. Jindy chodíme, pro děti je to vždycky silný zážitek. A pro mě opakovaně. 

Učíme se nepoužívat zažitou, ještě nacistickou, formulaci, že spáchali atentát. Zajímavé, jak se to drží i v současném veřejném prostoru, byť už zdaleka ne stoprocentně. Atentát byl prostě proveden. Zlo odstraněno. Smutné je, že to vyprovokovalo další zlo. Tak to ale máme pořád. I tak bychom ale na hrdiny kolem atentátu neměli zapomínat. Na ty vojenské, ale hlavně na ty civilní. 

Elita národa byla tehdy vyvražděna. A dnes si někteří politici v klidu berou válku do úst, jako "motivátor", prý se za protektorátu tady nic moc nedělo, nebo chtějí udělat noc dlouhých nožů atd. ...Asi tedy nedávali v hodinách dějepisu moc pozor. Protože jinak by věděli, že ve středu dopoledne, kolem půl jedenácté, před 79 lety, se tedy fakt něco dělo. 

A v těch dnech poté, to už tuplem. 

Tak si to alespoň dnes nějak připomeňme. Ať už večerním Atentátem na ČT, nebo třeba procházkou po jejich stopách. Nebo Vyšším principem ze záznamu. ...