NG je pro mě velmi vstřícná instituce. Ráda a často tam
chodím, vždycky jsem spokojená. Ale i Národní galerie umí překvapit. Je to sice
spíš úsměvné, byť v konečném důsledku docela i nepříjemné. NG často pořádá
programy pro děti, zdálo by se tedy, že budou na dětské návštěvníky připraveni.
Myslím tím do množství. A ejhle. Vypravíme se do paláce Kinských, na hezkou
výstavu. Je to školní akce. U vchodu jsou děti instruovány, že s batohem
do galerie nesmí. A v kabátě jen tehdy, pokud si ho v expozici
nesundají. Potud ani slovo nesouhlasu. Děti se chystají poslechnout nařízení,
odloží čtyři batohy a dva kabáty, když tu pán v šatně začne protestovat.
Nemá místo! Ani na uložení batohů ani na pověšení kabátů, ke kterým navíc nemá
žetony. Co máme dělat? Ptají se děti mě. Co máme dělat, ptám se já zodpovědného
pána v šatně, který nás oblečené a s batohem nechce pustit a zároveň
neumožní si batohy odložit. Pán krčí rameny. Jdeme tedy dovnitř, navrhuji. To
s batohem a kabátem nejde. Patová situace. Prý, odložte si batohy na zem
do chodby. Ale oni tam mají cenné věci, namítám. Jak jim to tady,
v průchodu ohlídáte? No, dohadujeme se dost dlouho, zbytečně. Děti jdou
dovnitř v kabátech a batohy se válí před šatnou na zemi. Jeden dobrovolník
je tam hlídá. Docela kaňka na jinak všeobecné spokojenosti s touto
institucí. A navíc to není poprvé. Asi musíme chodit na výstavy jen v létě
a bez zavazadelJ.
Žádné komentáře:
Okomentovat