Někdy jdete do kina nejlepší snahou si užít filmovou dávku nového poznání a ehle, vyklube se z toho nebetyčná nuda. Naštěstí, díky bohu, není to zas tak dlouhé, ale i tak jsem sledovala hodinky, kdy už bude konec.
Chtěla jsem na to vzít studenty, zdálo se mi to edukativně vhodné. Ale zjistila jsem, že by to byl spíš trest boží. Něco v tom smyslu, jako jsme my kdysi povinně chodili na sovětské filmy. I když, budu - li třeskutě nekorektně upřímná, tam se (minimálně z úhlu dětského diváka) něco dělo, běhalo, mluvilo, střílelo, bylo to prostě nějak "akční". Tady se celou dobu učeně rozmlouvá a i když asi dvakrát Masaryk zvedne hlas, do nějakého příběhu to má hodně daleko. Prostě chodí a povídají si. A ti, co neznají souvislosti, nemají načteno a neznají dobu ( což tedy studenti většinou jsou) se v kině asi unudí. Nudili jsme se i my, co o tom něco víme. Je to asi film jen pro televizi či pro opravdové milovníky Masaryka. Uf. Děti vezmeme na Zlatý podraz či na Tomana. To snad bude i filmový zážitek, nejen vzdělávací.
Žádné komentáře:
Okomentovat