Poslední Hovory

Dnešní Hovory o historii, jak již bylo několikrát avizováno, jsou poslední. Nebo alespoň na delší dobu poslední. Věnovaly jsme se tomuto nápadu, vzešlému kdysi u kávy:-), dlouhých deset let. Šlo o zajímavá a vzrušující setkání, poznaly jsme zajímavé lidi a dozvěděly se spoustu nových věci. Poznávaly jsme i Prahu, protože místa našich setkávání se měnila. Naše původní idea totiž byla o kavárně, kde se sejdeme a budeme si povídat o historii a u toho pít kávu nebo víno. To ovšem někteří kavárníci moc nebrali, a tak jsme hledaly nová a nová místa pro šíření naší buditelské činnosti. Z kavárny U Prsteny, kde to všechno začalo, do hospody k Šebestiánovi, pak kavárna Dadap ve Vysočanech, letenská Záletná Sova, abychom nakonec našly útočiště u nás ve škole:-). Tam to bylo moc fajn, ale naše idea o kavárenském setkávání z toho úplně vymizela. Ale setkávání se zajímavými hosty zůstala. Jen je to pořád stejné, přestávají chodit posluchači, což je zase trapné vůči hostům, inovaci žádnou nemáme a pak, v nejlepším je dobré přestat. A tak končíme. Bylo to moc fajn, ale nic se nemá přehánět. Zkusíme – za čas- vymyslet buď jinou formu, nebo něco jiného. Anebo už vůbec nic:-). 
Dnes prostě ale píšeme tečku za stávajícími Hovory o historii.  Bylo to krásné, ale bylo toho dost:-). A co všechno nám Michael Žantovský prozradil o Vaclavu Havlovi, tak o tom ještě někdy  příště.