Náš pravidelný tradiční příměstský tábor právě vrcholí.
Letošní týden nám kapku zkomplikovalo obrovské vedro. Pravda, je léto,
k létu teplo patří, leč horko mezi paneláky, v rozpáleném sídlišti,
je přeci jenom poněkud jiné, než někde u vody. A jelikož vnitřní prostory
nemáme klimatizované, bylo to celé trochu jiné, než obvykle. Třeba táborová hra
byla na téma, jak dojít do cíle ve stínu. To jsem dosud nikdy nehrála. Letos to
bylo velmi populární a oblíbené hraní. Navíc i náročné, jelikož města hromadně
pohrdají zelení a ujít tudíž celou trasu kryti chladivým stínem vadnoucích
stromů nebylo jen tak. Vítanou odbočkou byly i návštěvy supermarketů, kde se
v klimatizovaném prostoru daly nabrat síly a stanovit strategii, jak dál.
Samozřejmě, i nějaký ten obolos bylo nutno utratit, ale utráceli jsme celkem
rádi. Za osvěžující nápoje či zmrzliny. Cíl, ukrytý ve stínu, se ve finále
povedlo objevit, dojít tam, aniž bychom získali úpal či úžeh. Vydali jsme si na
koupaliště, proti mým zásadám, že s hlídanými dětmi k vodě nechodím.
Bojím se. Tentokrát strach ustoupit žhnoucímu slunci a ve dvojici jsme si jeden
den na koupaliště troufly. A byl to fajn den, kdy jsme se nekoupali jen ve svém
vlastním potu, ale i v chladivé vodě sídlištního koupaliště. Přišli jsme o
klasický táborák, protože ohně jsou v celé Praze zakázány. Místo buřtů
jsme opalovali sami sebe. I tak byl příměstský tábor příjemným osvěžením na
konci prázdnin. A už jen poslední týden a znovu do lavic. To platí pro děti. My
už v pondělí. Tak snad se o víkendu ochladíJ
Žádné komentáře:
Okomentovat