Neznalost osmiček

A nejen jich.  Mediální skandálJ! Včera proběhlo připomenutí tragického srpna před padesáti lety, a kdo jen trochu vnímá, výročí uniknout prostě nemohl. Zároveň někdy začátkem měsíce proběhla českým mediálním světem zpráva, že většina národa tragické osmičky vůbec nezná, neví, co si s těmi roky spojovat.  Šlo o akci Paměti národa, tuším. Trochu mě zamrzela ta laciná senzacechtivost, znovu mě to nadzvedlo, ale pak jsem nad tím mávla rukou. Možná ta vedra, možná stáří, možná apatie. Boj s podobnými výroky a prohlášení totiž vedu už léta, ve škole poctivě moderní dějiny učím a každý takovýto mediální humbuk mě zas a znovu přesvědčuje, že jde vlastně o sysifovskou práci, protože pořád, už od devadesátých let, se zaníceně tvrdí, že se ty moderní dějiny neučí.  Prostě, přesvědčeného nepřesvědčíte. A navíc, když přistoupím na jejich hru. O jaký vzorek lidí šlo? Kdo to vlastně neví? A musí to vědět?  Pomůže mu to v životě, případně v nějakém zásadním rozhodování? Třeba u voleb? Nemám pocit, že nám, co to víme, by tato znalost u voleb nějak pomohla. Pohlédněme na současnou politickou scénu (ostatně, kdyby dělali průzkum tam, bůh ví, jak by dopadli) a je jasné, že můžete mít historii v malíčku a stejně to dopadne tak jak to dopadne. Jistě, oponenti mohou namítat, že kdyby to vědělo víc lidí, dopadne to jinak. Nedopadne, myslím si já. A znalost či neznalost tragických osmiček v tom (bohužel) zas tak zásadní roli nehraje.  A navíc, média si dost odporují.  Na jednu stranu pranýřují učitele, že třeba chtějí po dětech něco zpaměti, když si přeci všechno mohou najít na netu. A pak dělají průzkum, kde jim má nějaký vzorek náhodně vybraných lidí ZPAMĚTI sdělit, co se stalo v určitých letech, ještě navíc osmičkových!:-)Nu, jak vidno, rozčilila jsem se opět, a zase zbytečně. Prostě, kdo to chce znát, to ví. A ti ostatní, to je přeci jejich věc. Jak se třeba postaví k výročí okupace! Je to padesát let, na Letné je víc Rusů než jsem kdykoliv v mládí potkala v celé zemi, o různých proruských orientacích se vedou dlouhatánské, leč marné diskuse, národ je ve stavu, že se klidně nechá okupovat různými vodňanskými kuřaty, tak ve finále, co si vlastně chceme připomínat. Okupaci? Ponížení? Přizpůsobivost? Nebo naopak to, co tomu předcházelo? Těžko říci. Myslím si, že je dobré nezapomínat. I když na druhou stranu, dneska přeci všechno najdete na netu. Že to také může být i tam trochu jinak, to už je zase jiná kapitola