Feministka

Pokud Vás chce nějaký muž (a vlastně i žena) nějak sofistikovaně urazit, označí vás za feministku. Tedy za něco, co si naše zeměpisná poloha vizualizuje do představy jakési polovousaté mužatky, kterou nikdo nemá rád, ona nesnáší muže a tím pádem je to feministka. Nenese, aby ji muž galantně pomohl do kabátu, a své spory řeší rychle a stručně, nejlépe pěstí. Je to prostě u nás nadávka, aniž by se kdokoliv (nebo někteří) hlouběji zajímali, co to vlastně je a co tím pádem vypouštějí z úst. Samozřejmě, lze na to jít i tak, že se ptáme, co feministky vůbec chtějí a oč usilují, ale to není příliš běžná metoda. Nejjednodušší je prostě klasické škatulkování.  Jenomže někdy škatulky prostě nestačí. Kam třeba zanést situaci, kdy žena usiluje o výši platu srovnatelnou s jejich mužskými kolegy. Je to její právo nebo feministická aktivita hodná odsouzení?

Dnes se do všeho motá gender, kvóty, diplomatická korektnost a bůh ví co ještě. Jde ale většinou o líbivé fráze, protože realita je veskrze úplně jiná.

Dlouho jsem se domnívala, že předsudky vůči feministkám musí s postupující dobou a rostoucím vzděláním nějak vyšumět. Vždyť dneska mají všichni státní maturitu, nějaká míra vzdělanosti je tudíž garantována z míst nejvyšších.  Řeklo by se, že důvody pro dehonestaci se budou nyní hledat dost obtížně. Avšak současnost je vyzpytatelná. Nabízí celou škálu nevyzpytatelných reakcí. Třeba se z nejvyšších míst lze dozvědět, že ženy patří k plotně a rozhodně by neměly vrcholově sportovat. Jeden by nevěřil, že to slyší v jednadvacátém století, ale je tomu tak. Často se objevuje nenápadnější forma nerovnosti, takové, že byste ji ani na první dobrou nezaznamenali. Třeba taková, že zvládáte víc věcí najednou. Podle normy je třeba důkladně rozebírat jen jednu situaci. Nebo v rychlosti. Nezdálo se mi na závadu, že někdo nechce o věcech hodiny diskutovat a hádat se o slovíčka. Ale lze za tím prý najít minimum žen v politice. Co když je to pouhá výmluva? Asi ano, při pohledu do zahraničí, ale to je samozřejmě otázka k diskusi.

Zkrátka, být ženou je krásné, být ženou s ambicemi je rovněž krásné, leč může to někdy přinášet neobvyklé potíže. A pokud se o svá práva začnete hádat, či lépe řečeno dožadovat se jich, stanete se feministkou.  Jeden argument nadnesete, deseti dalšími jste umlčena.  Velmi často právě tím, že vás označí za feministku, čímž vás společensky paralyzují a pak si můžete vykřikovat, co chcete. Koho to zajímá, jste přeci bláznivá feministka.

Nevím, jak je to možné, ale znám i ženy, které se toho nebojí a k feminismu se hrdě hlásí. Ve většině případů jde o ženy krásné, žijící ve spokojeném vztahu, matky od mnoha dětí.  Cílem jejich aktivit je třeba rovnoprávnost platů. Nebo i pracovních příležitostí. Ovšem v zemi, kde je žena pasována na královnu kuchyně, kde světová kampaň me too je pouze námětem vtipkování, kde se vážně řeší, že za znásilnění si žena může sama, protože svým oblečením muže provokuje, je to dost obtížný boj.  A když navíc je slovo feministka vnímáno víc jak nadávka, je to celé ještě obtížnější. Leč nebýt feministek, možná bychom dnes ani nemohly k volbám… Pravda, v situaci, kdy volit chodí sotva polovina národa a volby dopadají tak, jak dopadají, je to dost tristní argument, ale já osobně ho vnímám jako jeden z nejsilnějších. I v tom, že vede k tomu vzdělání, poznání kořenů a z nich pramenící současnosti. Protože pak se feministkám nikdo nemůže posmívat. Leč jsme zase u šíře vzdělanosti a tím pádem v začarovaném kruhu. Takže mohu skončit asi jen bojovým prohlášením, že být feministka není nic špatného, navzdory všem!