pátek 22. června 2018

Umělá inteligence


Již Jules Verne ji předvídal, jako ostatně plno dalších věcí. Karel Čapek ji řešil a nebyl samozřejmě sám, kdo se zamýšlel už dávno tomu nad vizí, kdy se nám umělá inteligence vymkne z rukou a začneme se jí bát. Pro mě osobně je zatím vrchole umělé inteligence telefon, který je zjevně chytřejší než já, čemuž jsem se sice dlouho bránila, leč neubránila. Tlačítkové telefony se staly nedostatkový zbožím a dotykový chytrolín pronikl i do naší domácnosti. Zatím ho ale mohu kdykoliv vypnout
(pokud se samozřejmě z nějakého chytrého- mnou zatím neodhaleného důvodu- nevypne sám), cítím tedy, že tuto umělou inteligenci zdánlivě ovládám. Ale je to jen zlomek inteligence, která se na nás valí. Onehdy mě zaujala zpráva o robotce Sofii, která dokonce obdržela v nějaké zemi občanství, což mě tedy přivedlo v nefalšovaný úžas. A když jsem ji pak viděla na obrázku, kde vskutku vypadá hodně lidsky, že robota by v ní jeden nehledal, úžas nepolevoval.  To už je tedy pokrok, když robot vypadá jako člověk. A může-li začít jako člověk myslet, pak asi umělá inteligence nějaké nebezpečí představuje? Nevím, nejsem na to dostatečně vzdělaná, ale ta vize je pro mě dost děsivá. Ale pro moje vyděšení stačí poměrně málo, třeba inteligentní lednice, která kontroluje, jak moc mlsáte či nezdravě jíte, chytré hodinky, které o vás ví mnohem víc než váš životní partner, či chytré auto, kterému přikážete, ať jede domů či do práce, a ono jede. Samo, bez vašeho řízení.  Podobně chytrých přístrojů je u nás víc než dost, jsou už i chytrá městaJ, ale to je všechno z mého úhlu pohledu pouze technika. Ovšem taková robotka Sofia, to už je zase jiný level. Zajímalo by mě, jaké by bylo s něčím takovým jít třeba na kafe? Když už má občanství, patrně i volební právo, za které živé ženy bojovaly celá staletí, vypadá jako člověk, tak asi může jít i na kafe?  Je tohle ta hranice, za kterou nám živé i umělé bytosti splynou nebo je to pořád utopie. Nevím, jsem jen pozorovatel, něco mě fascinuje, něco ale i děsí. A pořád se raději hodlám spoléhat na inteligenci přirozenou, případně na selský rozum, než na inteligenci umělou. Ale pokrok zastavit nelze, takže pokud nenastane nějaká katastrofa, která smete živé i umělé lidstvo zpět na úroveň doby pravěké, patrně zde budeme brzy žít bok po boku – to v té lepší variantě- s robotickou populací. Otázka je, co to udělá se svobodou, volností, uvažováním, přirozeností a kdo ví s čím ještě. To snad ani Verne nepředvídal, takže se nechme překvapit. Je to dobrodružné, promíšené s určitými obavami. Alespoň já je mám, byť se toho nedožiji. Ale co naše děti, budou si pořád mít kde hrát?:-)

Žádné komentáře:

Okomentovat