Národní obrození

Dnes už jen kapitola ze školního dějepisu. Probouzení národa v devatenáctém století. Tehdy si říkali vlastenci a snažili se nějak probudit zájem o naši minulost a tím i současnost. Pravda, lze jim mít za zlé, že nás „zbavili rodné němčiny“, kterou se nyní musíme náročně učit, ale co se týká šíření vzdělanosti, nelze jim nic vytknout. Snažili se. Mnohdy mě napadá, že ta doba je zpět, je třeba nějakým způsobem šířit informace o minulosti, která se prolíná se současností. Někdy mám pocit, že takovou buditelskou aktivitu představují třeba naše Hovory o historii. A jim podobné aktivity. Pravda, neoslovujeme se vlastenče a vlastenko, co ostatně dnes ani nejde. Když se někde prezentujete jako vlastenec, je to podezřelé. Minimálně tím, že patrně odmítáte globalizaci a multikulturnost, což se dnes nenosí. Těžko vysvětlovat, že to může být i jinak. Ale otázka je jiná. Jak dnes budit bez médií? Ostatně, bez médií se nebudíme ani klasicky, ráno, vždyť kdo z nás vstává bez budíku, tedy bez mobilu, protože kdo dnes ještě má klasický budík? A tak buzení národa probíhá u mladé generace přes youtubery, u starší a jiné přes televizi. Tam je tedy hlavní buditel pan Soukup a jeho televize, což mi přijde docela děsivé, ale je to realita. Se kterou se těžko bojuje, jak je vidět. A pak jsou tu ještě buditelé našeho typu, co zkouší lidí vytáhnout od televize a nalákat na osobní setkání s někým, kdo něco ví, něco nám řekne, lze s ním diskutovat, polemizovat a rozšiřovat si své obzory. Jenže je to boj. Třeba na naše Hovory třeba nedovedeme nalákat kolegy. O studentech nemluvě. Ač to mají u nosu, servírované na stříbrném podnosu, tak většinou nepřijdou. Někdo mi jednou říkal, že raději beseduje mimo Prahu, lidé tam nejsou tak zhýčkaní nepřebernými možnostmi a je naděje, že přijdou. Asi ano, sama vím, že jich chodí víc než v Praze, ale i tamní „ buditelé“ řeší stejný problém. Jak vytáhnout lidi, oslovit kolegy, vybojovat na úřadě nějaké peníze, protože nikdo nechce přednášet úplně zadarmo, ani národní buditel ne. Jistě, nabízí se lákavé kontroverzní téma nebo atraktivní host, nejlépe dobře známý z televizní obrazovky. Na bratry Mašíny mi vždy dorazí plno lidí, byť tam zase většinou nejde o to, dozvědět se něco nového, ale spíš upevnit si svůj postoj k nim, buď kladný, nebo záporný. Střední cesta neexistuje. Ale to je ojedinělé, nebývá to pravidlem.  Pravidlem je spíš fakt, že hlavní buditel současnosti je mediální magnát Soukup. A já si nejsem jistá, zda to není více cesta do pekel než k jakési obrodě? No, uvidíme, co přinese čas. Zatím bojujeme, ale je to boj s větrnými mlýny….