úterý 23. června 2015

Dálnice, známky a tiráci

Pobyt na českých dálnicích je roven velkému dobrodružství. Člověk nikdy neví, kam dojede, jestli vůbec dojede, kdy ho sejme nějaký tirák či či kdy ho nějaká uzavírka zavede tam, kde ještě vůbec nikdy nebyl. S tím souvisí otázka dálniční známky, za kterou by patrně v některých zemích bylo ředitelství dálnic minimálně pranýřované, ne-li žalované. Zákonem vás donutí koupit si známku na dálnice, které pak buď díky nikdy nekončícím (a k ničemu nevedoucím) opravám nelze používat.  
A když už používat jdou, tak s omezením rychlosti, takže i se známkou se ploužíte rychlostí jako na nějaké okresce. Prostě vám neumožňují ty dálnice využívat!
Zajímavé je, že se velmi často opravují místa, která se opravovala loni i předloni a opravují se zase.
A když tam ve vzácných okamžicích žádná stavební firma provoz neblokuje, pak stejně žádnou změnu k lepšímu nevidíte. Takže známka je takové přilepšení do nějakého rozpočtu, ovšem „skutek viditelně utek“.
 Stejně jako omezení provozu tiráků, které se vesele prohánějí mezi osobními auty i o víkendu, kdyby podle všeho jezdit moc neměly. Ale jezdí. A jak je jejich zvykem, arogantně, nebezpečně až děsivě.    
    Kdybych někdy měla kandidovat na europoslance, pak s programem zákazu tohoto druhu dopravy, který považuji nejen za život ohrožující pro ostatní, ale i zcela obyčejně zbytečný. Vozí jedno zboží z jednoho konce Evropy na druhý. Většinou to samé zboží, takže, klasické nošení dříví do lesa. Když už se musí vozit něco z místa na místo, je tady železnice. Kamionová doprava prostě vůbec není nutná….!

   Vzhledem k tomu, že do Bruselu se nechystám, pak jde jen o zbožné přání, které zjevně zůstane nevyslyšeno. Tím pádem české dálnice zůstanou adrenalinovou džunglí, která vám přinese tolik zážitků, že jeden až žasne. Pravda, na východ od nás je to zjevně drsnější, ale když tak chceme na ten západ….? Po našich dálnicích i s poplatkem ovšem jedeme tak akorát ….víte kamJ

Žádné komentáře:

Okomentovat