Nostalgie

   Nostalgie tak nějak k vánočnímu času patří. Trochu víc než jindy utíkáme do vzpomínek, necháme se unášet tklivými melodiemi, rozlítostníme se při kdejaké příležitosti. Možná za to může krátký den, zima a tajemně blikavý svit svíček. Dlouhé zimní večery dřív sváděly k vyprávění a noření se do příběhů, což v nás asi podvědomě zůstalo, přestože díky všudypřítomnému osvětlení naše temná část dne zas tak tmavá není.  Přesto jistý archetyp vánočního rozjímání a vzpomínání, vyprávění a vracení se do minulosti, zůstal zachován v mnoha z nás.

I jedinci cyničtí a otrlí velmi často podlehnou, a v době vánoční, třeba jen v duchu, bez okázalosti pro okolí, jihnou při pohledu na opuštěné děti či trpící stařečky. Každý máme svá vlastní nostalgická místa, okamžiky, kdy spolehlivě uroníme slzu, zatajíme dech nebo naopak otevřeme peněženku, abychom přispěli s pocitem, že tady zcela jistě naše sváteční pomoc bude na místě.

 Někdy na lítostivou strunku brnkne melodie z rádia či televize, jindy vůně či jen záblesk nějaké vzpomínky. A protože se to během adventu masivně kumuluje, mohu přijít i okamžiky, kdy najednou brečíte jako želva, aniž byste věděli, proč zrovna deska vám běžná vzpomínka uvolnila slzné kanálky, které by najednou mohly imitovat malou Niagáru….

Jde o čas krásný, ale na druhou stranu velmi smutný, respektive složitý.  Nejen všechny radosti, ale i smutky, vzpomínky, pocity či ztráty jsou jaksi (a to i bez naší aktivní spolupráce) umocněny a zesíleny.

(Občas mě napadá, zda to mají podobně i na druhé polokouli, kde v prosinci sálá slunce, den musí být dlouhý a svátky se oslavují na pláži. Je i tam prostor pro vzpomínky a nostalgii? To ale nepatří do mého lítostivého zamyšlení, jde jen o malou odbočku, neb už asi zjevně neumím udržet myšlenky v jedné linii. ) I to může být důvod k lítosti, jak je vše pomíjivé. Jenže toto zrovna nepatří k těm podstatným věcem. Ty jsou někde jinde, ve vzpomínkách na lidi, co tady už s námi nejsou. Ne snad, že by na ně člověk jindy nemyslel, jen nyní je to nějak intenzivnější, lítostivější, nostalgičtější, pořád se vtírá ono marné, co kdyby…, a jaké by to bylo….