sobota 7. prosince 2013

Sváteční pocity

Člověk je „okraden“ o jeden sváteční den, ani neví jak. Stačí třeba, abyste se narodil 29. února a rázem máte po narozeninách, nehledě na to, že pokud jste zároveň i Horymír, máte peška takřka natrvalo.  A jsou i takoví „chudáci“, kteří nesou jméno Adam či Eva 
a narodili se na Štědrý den.  Jejich oslavy jsou pak pěkně v jednom balíčku. Zní to prakticky, ale až dospělým uším.
V dětství je to prostě ochuzení o jeden (v tomto případě dokonce o několik) svátečních dní.
  Mohu mluvit z vlastní zkušenosti. Jako dítě jsem v podstatě „vinila“ Mikuláše, že mi sebral svátek. Ten den dostávali dárky 
i všichni kolem, přinesl jim je Mikuláš. Přitom to měl být můj den.
Všichni kolem ho měli, mohli se těšit a mně ho kazí nějací čerti a Mikuláš, který navíc má přicházet až o den později….
   Dětské vnímání podobné anomálie někdy těžko vstřebává.
Když jsem rozum brala, už mi to tolik nevadilo, protože to ztratilo ten esprit.  Koneckonců, sváteční pocity nejsou vyvolatelné kalendářem, je to přeci den jako každý druhý. Vlastně se mi i trochu ulevilo, člověk se tím v podstatě tak trochu ztratil v systému. Najednou ten den patřil opravdu jen vám, všichni ostatní se honili za Mikulášem a čerty….
  Čas posunul vnímání svátečnosti úplně jinam. Vytvořil jinou rovnováhu. Tedy alespoň v některých případech. Cítit se svátečně není závislé na datu. Chvíli to samozřejmě trvalo, ale pak to vytvořilo ještě i jiné dimenze. Takové ty pozorovací.  Či ověřovací, jako zda třeba platí staré Konfuciovy zásady o vzájemné interakci.  Dokonce je to někdy velmi poučné poznávání, mnohé to ujasní. Vysvětlí a zjednoduší....
  Abych ale nějak neglobalizovala.  Ve skutečnosti je to vlastně úplně jedno.  Někdo to naopak má rád, takové ty balíčky dva a více v jednom. Sfoukne všechno jedním vrzem a zase je na rok pokojJ. Záleží na úhlu pohledu. Přesto si mnohé Evy či i někteří Štěpánové občas tiše povzdychnou, jaký je to pech.
 Že jsou v dětství o něco ošizeni.
    Z toho by ovšem plynulo, že klíčovou roli ve výběru dětského jména mají hrát i jiné aspekty než všeobecně uznávaný fakt, že se mi jméno prostě líbí? Či je právě módní?  Možná jsou i lidé, kteří všechny tyto akcepty kombinují. Alespoň já pár takových znám.
Ale ve finále je to kus od kusuJ. A o pocitech. A ty jsou adventně sváteční vlastně celý prosinec. 
…. I když nedávno jsem mluvila s hodně dospělým Adamem, který si mezi řečí posteskl, jak by s chutí oslavil narozeniny někdy v červenci.  A ne pětadvacátého prosince. No, člověk prostě nemůže mít všechno….J



A nejlepší "bonboniéra" je ta vyrobená z oříšků V podstatě je to "bonořišiéra"


1 komentář:

  1. hezky napsané, taky jsem to tak v dětství měla :-)

    OdpovědětVymazat