Jaký pán, takový pes

.......je teorie, které se tvrdě bráním. Kdybych měla být takový nervák, mlsoun a vztekloun jako Zachariáš, tak nevím, nevím. I když mnohdy k tomu asi nemám daleko. Dnes ráno mi tuto teorii - tedy jaký pán takový pes, nechtěně potvrdil jeden pán, který se ve Stromovce procházel se svým psíkem. Jako by jeden druhému z oka vypadl. Druhý muž, vizáží trochu melounek, pobízel přátelsky svého stejně zakulaceného psa slovy:“ No tak Arture, pojď. Řekli jsme si přeci, že budeme běhat, ne?“
Oba se sice sotva hýbali, ale diskuse to byla podnětná. S váhou, na rozdíl ode mne, nemá Zachariáš potíže. Naopak. Štíhlé tělo nemá jen díky neustálému frenetickému běhání, ale i díky děsivé mlsotě. Je to snad jediný pes na světě, kterému přistrčíte až pod nos čerstvou šunku, on se pohrdavě otočí a nesní to. Zrovna totiž nemá chuť, milostpán. Onehdy, když ho pan doktor vyšetřoval po jeho záludném útoku, chtěl vidět, jak polyká. A tehdy nastal problém. Zachariáš rozhodně na povel jíst nebude. A tak jsme zkoušeli páreček, šunku, salámy - samozřejmě ty nejdražší, nic. Doktor, který by si sám dal:-), pravil, že to v životě neviděl. Nakonec tedy zabral na řízek. Ale také až na podruhé, vepřovým pohrdl, milostivě spolkl až kus kuřecího řízku. Nebýt to v neděli, kdy se u nás vyvařuje, nevím, jak bychom tento úkol splnili. Nu, se Zachariášem je legrace. A právě dnes se dožívá devíti let. Je to tedy už pán v letech a měl by mít rozum, což tedy zjevně nemá. Pořád je v něm kus toho hravého štěněte, i když vousky už má pěkně šedivé.  Ale je to miláček, rozmazlený až běda, ale bez něj by ten život byl méně barevný. Tak mu musím upéci nějaký řízek k narozeninám, protože šunku tu by asi nechtělJ