Stávka

Dnes stávkovali učitelé. Bohužel jen někteří, kantoři bohužel nejsou doktoři a nějak se nemohou domluvitL. Ani my jsme nestávkovali, Ljsme prý privátní škola a ty nestávkují? Nu, podle mě spíš bude důvod ten, že nemáme odbory a ani stávkový výbor, který zákon vyžaduje. Ale já bych do toho šla. Ani ne tak kvůli penězům, protože ty jsou ve školství pořád směšnou záležitostí. Jen tak mimochodem, zajímalo by mě, komu pan ministr přidal? Pořád se ohrazuje tím, že učitelům jako jediným bylo letos přidáno. Cha cha, mediální kecy. Učím dvacet let a vskutku jsem letos postoupila do vyšší peněžní kategorie. O dvě stovky.  A i o ty jen papírově, protože v reálu mám pořád nižší plat než loni.  A každý měsíc. Tak bych řekla, že pan ministr neví, co říká a jen rozdmýchává mediální vášně. Ale to jsem odbočila od té stávky. Šla bych do ní z důvodu vyjádření nesouhlasu se systémem. Protože je to ne rok od roku, ale měsíc od měsíce horší a horší. Ta systémová opatření, respektive nedopatření, co ten náš ústav vypouští, tak si zaslouží víc než jen symbolickou hodinovou stávku, která navíc udělala určitě mnoha dětem radost. Přispaly si a den začínat v devět hodin je rozhodně příjemné.  Jenže aby se něco změnilo, je třeba odborníků a ti na našem ministerstvu rozhodně nejsou. Takže se může stávkovat do aleluja, a stejně skutek utek. A pak to vypadá na našich školách tak, že učí ten, kdo udrží křídu a moč,o myšlence nemluvě, protože nikdo jiný v té džungli zůstat nechce. Kde zůstaly vzletné myšlenky o atestacích kantorů, o jejich psychologické podpoře, o výběru skutečně kvalitních lidí? Asi se ztratily v systému. A pak to chce pan ministr vyřešit způsobem, na který je zvyklý ze své původní profese, vězeňského dozorceJ.

Mikuláš

Mikuláš mi přinesl další setkání s výdobytky českého státního zdravotnictví. Dnes mi slavnostně vyndali stehy z mé „znetvořené“ tváře, kterou už nehyzdí krvácející piha, ale pro změnu jizva typu Jofreye PeyracaJ. Ve snaze hledět na svět optimisticky pevně věřím, že brzy zmizíJ. Prý anoJ?
 Co ale asi tak rychle nezmizí, je lesk a bída nikoli kurtizánJale našeho zdravotnictví. I když v rámci vyváženosti musím podotknout, že dnešní ošetření nebylo tak hrozné, jako to první. Ba, dalo by se s trochou nadsázky říci, že se ke mně chovali hezky a korektně. Ale já mám zatím paměť dobrou, tak si pamatuji co byloL.
Do toho ještě slovenské problémy, takže naše armáda vojenských lékařů jede zasahovat na Slovensko, čemuž už vůbec nerozumím. Jistě, být slovenským pacientem v době stávky, neřeknu ani půl slova, lepší český stávkokaz než žádný doktor. Když ale na to koukám jinak, tak nechápu, proč tam ti naši lékaři jsou vysíláni a proč tam vlastně jedou? Asi by taky nebyli rádi, kdyby jim tady někdo nabourával jejich strategii, byť si o ní myslím své.  Jenže to bych zase zarypovala do politiky a to se mi na Mikuláše nechce. Nechám si to na zítřejší stávku ve školstvíJ. Přemýšlela jsem v té souvislosti, jak pomoci své knížce dostat se do povědomí čtenářů. Napadlo mě, že nejlepší bude, když inzultuji ministraJ. Když může být známá kniha o dívce, která kopla do vosího hnízda, já bych mohla být učitelka, která nafackovala ministrovi školství. Nic jiného si totiž nezasluhuje. A hned by všichni věděli, o co jdeJ A na co se ptát v knihkupectvíchJ

Dárek

Sama jsem netušila, že to všechno tak hezky vyjde. Jako bych to měla načasované, což jsem neměla. Jde o náhodu, i když na druhou stranu, pan páter Kusý nás minulý týden poučil, že náhody neexistují, že je to jen stav, kdy bůh zůstal inkognitoJ. Takže to všechno raději vnímám jako dárek k svátku, protože někdy se člověk musí obdarovat i sámJ. První a největší dárek je třídní knihaJ. Abych ale nevzbuzovala nechtěné asociace o skrytém workholismu, tak nejde o třídní knihu jako takovou, ale o již zmiňovanou

                             Třídní knížku do tramvajeJ.
Dneska  by měla ležet na pultech, huráJJ K dostání ve všech dobrých knihkupectvích, zcela jistě pak v LuxoruJ
  A jako nečekaná doprovodná akce se sešlo focení v Překvapení, které si dávalo za cíl podpořit předchozí dvě knihy. Vyšlo rovněž dnes. Dneškem jsou tedy už knihy tři a tři je přeci šťastné číslo.
 A všechny tři jsou v prodeji, takže si tady dovoluji vnuknout inspiraci na nějaký vánoční dárek. Já svoje dárky dostala už dnes, k svátku. A mám z nich opravdu ďábelskou radost a těším se na andělsky veselý večer. .....
....

Už!!!!

Tak dnes mohu říct tolik očekávané: A je to tadyJJJ.
Dnes, musím konstatovat, že pro mě překvapivě, že už dnesJ, jsem dostala výtisk svojí třetí knihy. Čekala jsem ji až po neděli, takže šlo o nečekané, ale velmi milé adventní překvapení. Moje třetí kniha spatřila světlo světa. Držím ji v ruceJ!!!
   A znovu se vrací ty nepopsatelné pocity, které si pamatuji už od Heřmana - radost, štěstí, spokojenost. Raduji se ze třetí knihy a tímto ji vysílám do světa. Doufám, že vánoční trh jí prospěje a že udělá radost i dalším lidem, nejenom mně. A jelikož jde o fejetonky na cestu do tramvaje, přeji ji šťastnou cestu. Právě vyjíždíme…..

Alkoholismus

Alkoholismus, respektive boj proti němu, a doktor Nešpor z psychiatrické léčebny v Bohnicích, jsou takřka synonyma. Dnes nám doktor Nešpor přednášel. Projev zahájil stylově pozdravem Střízlivosti zdar a spustil. Kdo znáte pana Nešpora z médií, protože on mediálně lákavý je, jistě víte, že působí trochu démonicky. I v reálu je tomu tak. To, že jde o praktikujícího jogína, nám nemusel nikterak vysvětlovat, jde o fakt viditelný na první pohled. Ovšem pan doktor nás velmi rád o svém zaujetí pro jógu přesvědčoval formou mnoha jeho oblíbených mikropřestávek, dříve zvaných fyzminutekJ

Ovšem při našem setkání šlo hlavně o alkohol a jiné závislosti, nikoli o jógu. Statistická čísla závislých u nás jsou dost děsivá, nebudu je tady interpretovat, stačí jen poznání, že ve většině závislostí patříme k evropské, potažmo světové, špičce. V něčem tedy umíme být opravdu světoví. Ovšem nejvíc světový je pan doktor sámJ Veškeré své poznatky doprovází velmi extravagantním smíchemJ, zjevně velmi spokojený se svým vtípkem respektive poznámkou. Občas prohodí bonmot, ve smyslu, prozradím vám intimnost ze svého soukromí. Jednou takovou zajímavostí bylo, že kvůli okolnímu hluku chodí doma ve sluchátkách. To tedy máme s panem doktorem společné, také jsem vybavena slušnou zásobou různých druhů sluchátek, které mi pomáhají přežít ve všudypřítomném hluku letenského koloritu. Následně nás odradil od návštěvy pivních lázní, které jsou v současné době velmi populární, svým výstupem v BBC, kde pronesl dynamickou větu, že Česko potřebuje střízlivost, ne pivní lázněJ. Nicméně zajímavé je, že vitamín B, kterým lázně operují, v pivu je. Ovšem, abyste do sebe dostali přiměřenou dávku vitamínu B, museli byste denně vypít čtrnáct litrů piva. A to už je pořádný pivařJ. V průběhu přednášky pak došlo i na jeho oblíbenou jógu. V rámci takzvaných mikropřestávek nás učil, jak zůstat bdělí a soustředění i během dlouhé práce. Ponořil se do zjevné jogínské extáze a učil nás odvádět negativní energii. Snažili jsme se, ale na něj jsme samozřejmě neměli, on se dokázal okamžitě dokonale odpoutat a ponořit do své mystiky. Poté se chechtavě zasmál a pokračovalo se dál. V průběhu přednášky mikropřestávek přibývalo a pan doktor se čím dál tím déle ztrácel ve své jogínské extázi. Jak je vidno, nějakou závislostí trpíme všichniJ. Nicméně, přednáška i tímto byla docela zajímavá, byť nic podstatného a zásadně nového ohledně alkoholu pro svoji práci pedagoga jsem se nedozvěděla. Ale zase jsem se naučila dýchat do břichaJ

Zkouška

Zkouška je od slova zkusiti, hlásali jsme během vysokoškolského studia a mnohdy i tímto ležérním způsobem ke zkouškám přistupovaliJ. Na stará kolena je většinou člověk zodpovědnější, tudíž se snaží nic nezanedbat. A protože moje současné studium dospělo do poloviny, škola si žádala vyzkoušení, jak na tom s přijatými vědomostmi vlastně jsme. Je trochu legrační vidět skupinu kantorů, jak se připravuje na opačnou roli, než na kterou je zvyklá. Zkoušení je vždycky tak trochu adrenalin a nejinak tomu bylo i v naší malé skupince budoucích metodiků prevence. Soustředěně jsme všichni listovali svými poznámkami a napjatě čekali, jaká otázka na nás padne. Bude to zrovna ta, na kterou už nezbyl čas? J Nebo budu mít štěstí? Měli jsme ho dneska všichni, protože v sítu zkoušejícího neuvízl nikdo z nás. A většinou jsme uspěli, jak nejlépe to šlo.  Jistě, jde v první řadě o zkušenosti a těch máme na rozdávání. Ale přesto tam hlodal červíček pochybností, co když se dostaví okno nebo nějaký jiný zkrat? Prostě klasické předzkouškové pocity. Ale všechno dobře dopadlo, i když vyčerpaní jsme byli pořádně. A tak zatímco na vysoké se šla úspěšná zkouška pořádně zapít do hospody, teď jsme se všichni vyčerpaně odploužili k domovu, abychom doma- tedy já určitě- už jen vytuple bloumali a nechávali páteční večer volně plynout bez jakékoliv bouřlivé oslavy.  Ale na veselá setkání bude v prosinci prostoru dost, takže jeden poklidný večer v tichu domova přijde jen vhodJ

Jsem nemocná

Zhubla jsem.To je nepopiratelný fakt. Pětadvacet kilo už je trochu viditelná změna. Mám z ní radost.Ovšem přišla pro mě celkem nečekaná a mnohdy i nepříjemná překvapení. Nemyslím tím obměnu šatníku, to je naopak záležitost příjemná a zajímavá, byť peněženka si často myslí opakJ. Já se zamýšlím nad některými reakcemi svého okolí. Zřejmě už jsem ve věku, kdy se předpokládá rezignace na vše kolem a jediná možná alternativa je spokojené tloustnutí. To se většinou nekomentuje, málokdo vám hrdě řekne do očí, hele, tys zase přibrala! Zato vás v tomto duchu vesele pomlouvají a škodolibě vykreslují vaše narůstající špeky. To je podle obecných měřítek v pořádku, tak to má být. Ovšem zhubnutí přináší úplně nové reakce, na které jsem, coby většinu svého života obézní, nebyla zvyklá.

„....si nějak zhubla, nejsi nemocná?“

S očima navrch hlavy kroutím hlavou, že tedy nejsem nemocná (alespoň tedy o tom nevím) a v duchu přemýšlím, kde se bere ta netaktnost. Co kdybych byla?  Co čekají, že odpovím?

"Jasně, mám nádor a ten mi sežral všechny špeky, a tak jsem zhubla, a teď už jen čekám, až mě sežere celou a zemřu?"

 Nebo co očekávají na tuto impertinentní otázku, kterou jsem buď přímo, nebo zprostředkovaně dostala už tolikrát, že jsem i chvílemi zapochybovala. Nejsem já opravdu nemocná? Nevidí oni něco jiného než já? Pak si ale vybavím ty hodiny a hodiny cvičení, běhání a plavání, změnu jídelníčku, a utvrzuji sama sebe, že je to zákonitý výsledek takřka roční dřiny. A že cvičím a jinak jím (tedy nehladovím), už také nevysvětluji, protože to je pořád dokola. Jako by mi nikdo nevěřil.  Nedržím dietu, jen jinak jím. A cvičím.

„Jejda, tak to jsem nechtěla slyšet,“ rozesmála se jednou sousedka, která měla jako jedna z mála celkem normální reakci. Nevnucovala mi nemoc ani hladovění.  Cvičení ji moc nenadchlo, což přiznala a netvářila se, že zhubnout v tomto věku je něco nežádoucího. Ovšem to je celkem ojedinělý případ. A tak si říkám, díky bohu, že už je zima. V zimních hábitech není váhový úbytek tak patrný a řeči o nemoci se opravdu špatně poslouchají. A vysvětlovat jednu věc pořád dokola musím jen ve své pracovní době, jinak už opravdu nechciJ.

A teď si jdu zacvičit…J