MDŽ je dnes asi trochu zprofanovaný svátek, všichni slaví svátek matek či Valentýna. Ale já ho mám docela ráda, navzdory jeho špatné pověsti, kterou mu vytvořili soudruzi se svými karafiáty a opileckými večírky s okoralými chlebíčky. Myslím, že jeho dějinná pověst je úplně jiná, což ale nehodlám teď vysvětlovat a rozebírat. Jistě jsem to tady už kdysi dělala. Dnes začnu konstatování, že je přeci vždycky hezké udělat si svátek, dostat doma květinu a jen tak si připomenout, že je hezké být spolu, že je hezké být ženou. Ale ani o tom psát nechci. Cítím, že chci dneškem připomenout ty ženy, které sem utíkají před válkou. Je jich moc, vezou s sebou děti a většinou jednu dvě tašky s nějakými věcmi. Zbytek zůstal doma, který už ale jejich domov není, protože to Rusové rozmbobardovali. Nechali tam i své muže, kteří bojují proti tomu kremelskému magorovi, který byl dlouhá léta adorován i našimi politickými špičkami. A tak můžeme být svědky příjezdu statečných žen, mnohdy na hranici zoufalství, které vystupují z vlaku na Hlavním nádraží, v neznámé zemi, s sebou jednu tašku, v náručí vystresované a unavené dítě. Tak těmto ženám chci věnovat dnešní text o MDŽ. A určitě jim nechci dát nějaký symbolický karafiát, chci jim pomoci a těší mě, že pomoc tady funguje a běží. Ale kdyby měly tyto ženy dostat nějakou květinu, symbolickou, pak asi pugét třeba tulipánů, které vnímám jako naději. Nebo kopretin, které symbolizují odvahu a vytrvalost. A i když to má být text oslavný vůči nim, nemohu si na závěr odpustit invektivu směrem k diktátorovi. Boží mlýny melou...
A sama si nejsem jistá, zda ( pokud se tak stane) je soud v Haagu dostatečným trestem. Neměl by si to strůjce všeho také prožít, sám a na vlastní kůži...? Asi se to nestane, ale je to šílený, co jeden malý hajzl dokáže způsobit milionům lidí a dětí.
Nedá mi při zmínce o dětech nezmínit i naše studenty. Sami organizují svačinové dny a výdělek posílají na pomoc.
A tak, při příležitostí dnešního MDŽ přidáváme i všem ženám, které utíkají před válkou, symbolický pugét růží a srdce a odvahu.
Žádné komentáře:
Okomentovat