Březen je plný válečných výročí. A kdyby jen to, i války samotné.
A tak, ač zůstaneme ve válce, protože v poslední době jsem v ní pořád, (chystám válečné knihy, ta tradiční březnová výročí, a hlavně události kolem nás, to je dost válečných emocí) tak to trochu odlehčíme....
Pojedeme na výlet. A po pravé straně.
Od března roku 1939 totiž i u nás jezdíme vpravo. Po pravdě, jezdit vlevo bych si už představit moc neuměla, v Anglii jsem nikdy neřídila, tak tu pravou vnímám jako běžnou záležitost.
Pamětníci v tom měli jasno. Přišli Němci a hned se jezdilo vpravo. Ze dne na den.
Časem se z toho vyvinul takový hezký diktátorský historický mýtus, jako že když to umíte a zavelíte, jde úplně všechno.
No, ale mýty jsou od toho, aby se vyvracely, tak ono to tak nebylo, byť fofr to asi byl. Ale předpřipravený. Změna se chystala už řadu let, jen se pořád spekulovalo, zda to není pro občany příliš složité, zda to lidé pochopí, zda nebudou nehody, co to bude stát atd. Takže se to chystalo, ale pořád se čekalo na vhodnou chvíli, kdy to spustit.
A spustil to Hitler po okupaci. Bylo totiž pro něj snazší pro přesun jeho armády. Někde jezdili vpravo už při příjezdu okupantů, jinde se to spustilo 17. 3.
Praha byla trochu pozadu, zde to komplikovaly tramvaje, kterým se musely předělat koleje a výhybky. Týden to trvalo. Vpravo se začalo jezdit od 26. března. Takže i tak fofr.
Bohužel, přineslo to i tragickou nehodu, když v Kobylisích prý tramvaj čtrnáctka smetla chodce, který jí vstoupil přímo do cesty. Jezdila už po druhé straně, to mu asi nedošlo...
A potkat se s tramvají bylo smrtelné i tehdy, je to prostě kolos.
Jinak ale prý moc nehod nebylo, sem tam někdo si spletl strany, byť všude visely návodné plakáty : Jezděte vpravo!
Jestli ale fungovaly jako dnešní signalizační tabule třeba na dálnici, tedy že si jich nikdo nevšímal, pak asi byly na nic. Ale vpravo se jezdit začalo.
A jak tomu bylo dřív? Proč vlevo?
Vlastně nevím. Někdo říká, že tak jezdily koňské povozy, jiný, že je to kvůli meči, který jezdci na koni měli vlevo, někdo říká, že je to pozůstatek z antického Říma. Asi to už nevybádáme, stejně jako impuls k tomu, proč se vlastně musí jezdit vpravo? Že by za to mohl Napoleon? Nebo jen obyčejná domluva mezi státy?
Sama nevím, vpravo jezdím, vlevo jsem to jako řidič ještě nezkoušela. Je to ale hezké březnové výročí. A obrázek k němu jsem objevila na motoristickém webu, takže zároveň i krásné propojení historie s automobilismem.
Při té příležitosti mi to nedá nezmínit takovou zajímavou definici historie, která se mi už dlouho líbí. Někde se ptali historiků, jak by krátce a výstižně definovali dějiny. A jeden z nich ( bohužel nevím kdo) řekl, že :
"Dějiny vnímá jako zpětné zrcátko v autě. Potřebujeme ho, musíme do něho občas, pro kontrolu kouknout, ale když do něho hledíme dlouho, pak většinou havarujeme. "
To je pro mě dost výstižná definice dějin jako takových, respektive nutnosti nějaké ty dějiny znát. Navíc v okamžiku, kdy jako svět jsme dost brutálně nabourali.
Máte nějakou svoji výstižnou definici historie?
A přemýšlet lze klidně i při jízdě, vpravo:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat