Školní kabinety jsou tajuplná místa.
Mnohé jsou obestřeny záhadami, jiné hrůzou větší než obávaný
Alcatraz.
Znám kabinety, kde se člověk cítí jako v knihovně,
jinde zase rychle nabudete pocitu určité sterilnosti neřku-li asexuality.
Nejvíc obávané matematické kabinety bývají většinou strohé a
plné polámaných kuželů, kvádrů a krychlí. Mezi tím leží pečlivě srovnané
písemky, zatížené letitým pravítkem a zabaveným mobilním telefonem. Matikáři bývají převážně velmi precizní, tedy
i jejich kabinet logicky postrádá uvolněnou rozevlátost kabinetů výtvarných,
hudebních případně češtinářských, protože i milovník literatury za katedrou
může být víc bohém než pintlich na pořádek.
Kabinety chemikářů jsou zase dost podobné laboratoři. Káva
se tam zásadně pije z viditelně umatlaných kádinek a usednout takřka
není kam, jelikož netušíte, kde zanechal chemik kyselinu či jinou žíravinu,
která se nesmazatelně podepíše na vašem oblečení.
Bioložky si kabelky a jiné nezbytnosti odkládají na kostru,
jenž většinou nese nějaké familiérní jméno-nejčastěji Pepa či Lízinka, podle
toho, zda kabinet obývají ve většině ženy (častěji) či muži.
Tělocvikáři jako svůj kabinet často označují propocenou
šatnu vedle tělocvičny a jen na důrazný nátlak ředitele školy zde nepřijímají
rodiče během třídních schůzek, které jako jediné je donutí využít kabinet,
který většinou sdílejí s nějakou přírodovědnou aprobací, takže si často
svůj teplákový úbor mohou přihodit na nějakou Lízinku v biologickém
kabinetě. Ani takové prostředí jistě
není vhodné pro sofistikované rozhovory s rodiči, leč tady už ředitel
většinou ztrácí energii. Jen zarytí estétové se nevzdávají a nutí své kantory,
aby povinné konzultace s rodiči provozovali na neutrální půdě ve sborovně,
když už nejsou schopni zkulturnit svůj kabinet.
Náš kabinet, jenž nese hrdé označení humanitní, je poměrně
velkou místností. S trochou nadsázky se dá říci, že je větší než nejmenší
třída, pročež je také zdrojem závisti ostatních kolegů. Proto také vždycky před
koncem roku očekáváme hromadný nátlak na výměnu kabinetů. Už několikrát jsme
podlehly a byly odsouzeny ke stěhování, které nás ale paradoxně vždycky
zachránilo. Představa, že se musí přetahat tuny knih, příprav, písemek,
zabavených taháků, natahaných krámů, vyřazených učebnic či nově zavedených
desek s portfolii jen proto, aby se vyměnil prostor, vždy nakonec všechny
spolehlivě odradí a kabinety zůstávají na svém místě. V tom našem je krom
výše uvedeného i plno stop po jeho minulých obyvatelích, mnoho historických
artefaktů tvořících jakýsi skanzen, několik náznaků věcí každodenní spotřeby,
ba i kosmetiky, které mají dosvědčit, že i učitelky žijí normální život. Mezi
haldami knih skomírají tři květiny, které ale už nás živoří již řadu let, tudíž
je lze bez nadsázky označit přesným botanickým názvem trvalky.
Vlastníme i jedno křeslo z vyřazené obývací sedačky,
které má vytvářet iluzi domácí pohody, ale převážně je zavelena nějakými
listinami, písemkami či hromadícími se třídnicemi. Vleže na ni pak spočine
pouze nějaký student, kterému se udělá nevolno a v kabinetě se mu takto
dostane první pomoci. Ležet některou z nás jsem tam ještě neviděla, leč
bývá nám to často podsouvánoJ.
Čímž ale vlastně nechtěně podporují teorii o tom, že náš
humanitní kabinet sluje také vstřícnou a domáckou atmosférou a nikdo se tam
nemusí bát vstoupit. To, že se u nás dveře netrhnou, tuto teorii jen podtrhuje.
Takže musíme věřit, že i letošní snahu o stěhování ustojíme a v září se
zase nastěhujeme do našeho obřího, často neuklizeného, leč útulného humanitního
zázemíJ.
Jak vidno, znáte dokonale své prostředí. Přesně takto si pamatuji kabinety ze ZDŠ i střední školy. Jen se k tomu tenkrát u některých kantorů připojoval i možná letitý zápach vykouřených cigaret, který se v kamrlíku dvakrát tři metry snadno udržoval. Dnes, kdy je kouření ve škole zakázané, chodí žáci a učitelé "spolu" o přestávce ven.
OdpovědětVymazatPřeji setrvalý kabinetní pobyt bez stěhování a klidný závěr šk. roku.
S tím kouřením si to pamatuji ze školy také, mnozí kantoři klidně šli s cigaretou i po chodbě, do jídelny, na dozor....Prostě cigareta byla in. Dnes je to jinak, máte pravdu. Leč u nás děti nekouří ( tím myslím společně s kantory a ani nijak viditelně před školou. Na výletech je to i zakázáno a respektují to). Onehdá jsme byli na společné akci s jednou školou z jiného města, tam kouřili všichni. Jejich učitelka jim to toleruje. řekla mi, že by to nevydrželi, kdyby to měli zakázané. Dojeli jsme společně na exkurzi a než akce začala, tak si děti musely zakouřit!!! A všichni na ně čekali. Paradoxní je, že šlo o protidrogovou akci, paní učitelka sama jako aktivní bojovnice, ale svým studentům toto dovolí. No, tak to u nás není, jen tak na okraj. A v kabinetě už vůbec ne:-) Přeji Vám hezký den a děkuji
OdpovědětVymazat